na Blog.cz

Byl krásný slunečný den. Přesto, že ráno byla hrozná zima a pršelo, nyní už se vyjasnilo a na obloze nebyl jediný mráček. Oproti klidnému nebi byl však v celém Londýně pořádný shon. Nastalo opět první září a kromě starších studentů se to tu hemžilo prvňáčky s jejich rodiči, kteří je doprovázeli první den do školy.

"Všechno je v pořádku..."
"Tak co se tedy stalo?!"
"Víš, ty - totiž ty jsi byla hodně dlouho nemocná..."
"Nemocná? A co se mi stalo?"
"Vzpomínáš si na Marianu?"
"Ano, moc dobře si na ni vzpomínám. Byla za mnou u mě doma a chtěla se dostat dovnitř. Chtěla klíč k našemu domu - kvůli Voldemortovi."
"Přesně tak."
"Ale dál už si právě nic nepamatuju."
"To proto, že ona tě zaklela. Zaklela tě do - do..."
"Do předmětu?"
"Ano."
Lily se údivem posadila na jedno z lůžek na ošetřovně. "To je ta nejčernější magie. Ani jsem nevěděla, že se lze z něčeho takového dostat."
"Lze to, ale je to velmi těžké. Nejhorší na tom je to, že nikdo nevěděl, co se ti stalo. Všichni mysleli, že jsi mrtvá. Mariana totiž vypila mnoholičný lektvar, aby zmátla Jamese, ale nakonec přišel Voldemort a..."

Vypadala dosti zmateně, vlastně se ani nesoustředila na nic, co se kolem ní dělo. Měla strnulý výraz a křečovitě sevřené dlaně. Na chvíli se zamyslela a prohrábla si rukou vlasy. Pak najednou vyskočila z postele, pobíhala všude kolem a křičela o pomoc. Snape se okamžitě rozběhl proti ní, aby ji zastavil a uklidnil, ale jakmile ho spatřila vyděsila se ještě více. Severus nevěděl, jeslti to bylo tím, že nikoho nepoznávala, nebo právě tím, že ho poznala, když ji však sevřel v náručí začala křičet a bránit se jako divá.

Mrskal sebou však dál. Poskakoval ze strany na stranu, všelijak se ohýbal, začal sršet jiskami kolem sebe a praskat. Pomaličku se zvětšoval a přitom ze sebe vypouštěl černý dým, který se rozprostíral kolem klíče jako spirála a točil se stále dokola nahoru a dolů. V jednu chvíli už klíč dosahoval takové výšky, že ocas černého dýmu vystoupal až k vysokému stropu v ředitelně. Harry, Snape a vlastně ani ředitelka pořádně neviděli, co se děje, protože přes temnou schránku, která se vytvořila kolem předmětu, nebylo možno zahlédnout ani paprsek světla. Trvalo to už jakou dobu, ale nikdo z nich se ani nepohnul a už vůbec se neodvážil odtrhnout oči od toho, co se dělo.

"Já." řekl náhle Snape a zhodil ze sebe neviditelný plášť. Byl to skutečně velmi odvážný čin, Harry však věděl, že Snape je snad ten nejodvážnější člověk na celém světě. Najednou ho tak napadlo, proč ho vlastně moudrý klobouk nezařadil k nebelvíru. Možná kvůli jeho schopnostem, možná věděl, že černá magie Snapea vždy velmi lákala...

Když se ráno vzbudil, najednou si uvědomil, že nesplnil úkol, na kterém se dohodli. Nevymyslel vůbec nic, a tak si bude muset pravděpodobně vyslechnout Snapeovy řeči o tom, jak je neschopný, jako jeho otec. Co se však dalo dělat, takhle narychlo něco vymýšlet by byl hotový nesmysl, a to by se znemožnil možná ještě více, než když bude mlčet.

"Lily?" zašeptal. "To není možné."

"Ale ano, je!" opakoval Harry. "Musí to být ona, prostě musí." zavřískal jako malé dítě, které má strach, že by to nakonec bylo jinak, a vytrhl ten klíč Snapeovi z ruky. Ten ale jak byl stále strnulý se vůbec nebránil a ani po něm nevzrkřikl, jak je nevychovaný, i když ho napadlo, že by mu mohl zase vpálit do očí, jaký byl jeho otec.