21. kapitola: Mozkomorův polibek

10. února 2018 v 22:41 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Všem najednou zdřevěněly nohy. Každého z nich určitě napadlo uletět krbem, ale vůbec někdo udělal krok, okamžitě se rozletěly dveře. Do místnosti vstoupil sám Kornelius Popletal mladší o sobě a za ním armáda bystrozorů mířících hůlkami na všechny.
"Vida, tak tady jste," pronesl samolibě, "Hermiona Grangerová, Ronald Weasley, Ginny Potterová, Lily Potterová, a náš ztracený Severus Snape, Dudley Black-Malfoy a i vy madam Anabelo?"
"Ano," řekla hrdě.
"A tento pán?"
"To je můj otec," řekl rychle Dudley.
"Hmm, dobře, mudla?" zeptal se tázavě, "jste přeci syn mudlů…Takže to je navíc zákon o utajování kouzelníků…"
"Je to přeci jeho otec?" vyhrkla ze sebe Hermiona, která má taktéž mudlovský původ.
"Jakže?" řekl s drobným úšklebkem ministr, "stavíte se na odpor vrchnímu vykonavateli soudní moci? Ve vašem případě vám to ale spíš uškodí. Deset let v azkabanu vám nestačí?"
 

20. kapitola: Lord Potter

10. února 2018 v 20:54 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)

Harrymu stále zněly v hlavě Snapeovy slova Voldemort, Voldemort…
Nikdo nemyslel na nic jiného, než co se tam asi mohlo dít. Celá rodina stála kolem Snapeovy postele v nemocnici a dívali se, jak ošetřovatelka dává zotavovací lektvar Snapeovi přímo do žíly, jelikož byl stále v bezvědomí a nebyl by schopen polykat.
Během chvíle začal Snape pomale otevírat oči a rozhlížet se kolem.
"Vypadá to, že bude v pořádku, jak se probere, můžete jít domů," usmála se setřička, "teď mě omluvte, před chviličkou přivezli ještě jeden vážný případ," řekla a vyběhla ze dveří.
Snape chvíli koulel očima a mrkal, jako by neviděl. "Kde to jsem?" pronesl po chvíli nepřítomným hlasem.
"Všichni jsme tu u tebe," řekla Lily, sedla si k němu a chytila ho za ruku.
Snape okamžitě poznal její hlas, jeho bílá tvář zrůžověla a vypadala zdravěji.
"Lily, tak jsi v pořádku…" vydechl.
"Ano, a to díky tobě," řekla a bezděčně mu stiskla ruku. Snape se pousmál a Lily, hned co si uvědomila, co dělá, se nervózně odtáhla. Byl tu přece Harry, a pak celý zbytek rodiny.
"Krátura nám řekl, že tě mučili. Co se stalo?" ptal se hned zvědavě Harry. Ostatní, jakoby tu otázku měli na srdci, viseli Snapeovi na rtech, co odpoví.

19. Co se dělo v zajetí

10. července 2017 v 21:59 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)

Uprostřed temné noci, kdy svit měsíce zakrývala černá mračna, se před branami kouzelnického sídla objevili dvě temné postavy. Proklouzly dovnitř a s sebou vlekli jednoho dalšího člověka, který byl s nimi zřejmě proti své vůli. Vstoupili do hlavní haly, kde u stolu sedělo deset dalších s kápí, která zakrývala oči.
 


18. Návrat do Londýna

3. července 2017 v 11:01 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)


Hned večer, přesně jak Ron a Hermiona předpokládali, zjistili, že Harry Potter utekl z přísně střeženího vězení v Azkabanské pevnosti, kterou hlídaly desítky mozkomorů. Ministr financí málem pukl vzteky, když to zjistil, a okamžitě svolal tiskovou konferenci, aby vydal k tomuto případu svoje vyjádření.


17. kapitola - Suchý Brod

27. listopadu 2016 v 15:36 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)

Byl to náramně osvobozující pocit. Harry byl ve svém živlu. Jeho láska k létání, ale především talent, který zdědil po svém otci, výborném famfrpálovém chytači, se projevila už v prvním ročníku na škole čar a kouzel v Bradavicích, kde se za zcela výjimečných okolností stal chytačem nebelvírského družstva. Výjimečných proto, že žáci prvního ročníku měli košťata zakázaná, a tak nebylo divu, že tehdy jeho někdejší největší nepřítel Draco Malfoy málem pukl vzteky.

16. kapitola - Útěk

22. listopadu 2016 v 15:04 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)

Harry se skácel k zemi a něco mu silně křičelo v uších, mladá žena. Vždy, když ho napadl mozkomor, slyšel její křik a vždy si byl jistý, že to byla jeho matka těsně před smrtí, když se snažila bránit svého syna. Po tom, co ale před rokem prožil, věděl, že vše bylo jinak. Vrátil se totiž z Dudleyem v čase, kde se dozvěděl, že jeho matku zaklela v klíč zlá smrtijedka Mariana, aby se tak dostala do domu Potterových a splnila úkol, kterým ji pán zla pověřil. Kdyby totiž dům zůstal uzamčený, lord Voldemort by se nemohl dostat dovnitř. A tak Mariana, aby obelhala manžela Lily Potterové Jamese Pottera, vzala na sebe její podobu, a tak nechala dům pro Voldemorta přístupný. Harry s Dudleyem, kteří této události ukrytí pod neviditelným pláštěm přihlíželi, tak museli malého Harryho bránit sami a očarovali přeměněnou Marianu kletbou Imperius, aby dítě bránila za cenu vlastního života, následkem čehož doopravdy zemřela, a tak nezbývalo Harrymu a Dudleymu nic jiného, než Voldemorta připravit o život jednou z nejhroznějších kleteb, kletbou Avada kedavra.

15. kapitola

17. srpna 2016 v 17:35 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Co vypráví legenda
o bratřích Peverel?
Je to pravda nebo lež?
To bych vám říct chtěl.
Kmotřičku smrt obelstili,
Ta jim dala dary,
Kámen, hůlku, starý plášť
vzhled jak staré cáry.
Jejich skvělé schopnosti,
Ty už jistě znáte,
Co z legendy nevyčtete,
Kde je získat máte.

14. kapitola

7. srpna 2016 v 22:39 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry si s tím však nemusel lámat hlavu. Kulička, kterou svíral v ruce se sama pomalu zvětšovala, až do takové velikosti, jako malá peněženka. Harry váček zkoumal, až našel, že lze z jedné strany otevřít.

"Ano, jistě! Tohle je nezjistitelné zmenšovací kouzlo!" pomyslel si a ihned vložil ruku dovnitř. Pohmatem cítil, že je uvnitř nějaká kniha. Chytil ji a vytáhl.
"A vida! To je kniha o černé magii od Henryho Marlocka," ta, která jim už několikrát poodhalila spoustu tajemství, zaradoval se Harry. Hermiona byla chytrá, že mu zabalila zrovna tuto knížku. Jistě tam najde něco, jak se bránit před mozkomory...
Dál Harry nahmatal něco jako hůlku. Harry si ji zblízka prohlížel - březové dřevo, jaké však bylo jádro, nevěděl. Kouzla s ní hned zkoušet nechtěl, bál se, že by ho někdo mohl vidět, a tak ji raději rychle vrátil zpátky s tím, že ji použije v případě opravdu nejvyšší nouze. Ve váčku byl ještě také balíček keksů, čokoláda a jiné dobroty a sladkosti pro zlepšení nálady, což působilo jako částečná obrana proti mozkomorům. Kromě nějakého oblečení, dalších knížek, Ronova křesadla, které dříve přenášelo vysílání Fénixova řádu. To již však dnes nebylo v provozu, takže přesně nechápal, k čemu mu to bude.
To vše ale záhy vysvětlilo psaní, které Harry ve váčku našel.
Milý Harry,
V první řadě ti chci napsat, že tě mám moc ráda a už teď mně i našim dětem neskutečně chybíš. Nechci ti psát o tom, jaký mediální tlak teď naše rodina prožívá. To co se stalo je opravdu neskutečná nespravedlnost, ale pro závistivce úžasná senzace. Musíme tomu ale čelit. Nikoho z nás k tobě nechtěli pustit, jen Hermionu, která jako studovaná advokátka a jako tvoje obhájkyně měla právo tě navštívit. Chovají se k tobě, jako bys byl nějaký zločinec a vetřelec, vůbec ministerstvu nevěřím, mám dojem, že se tě prostě potřebovali zbavit, ale neboj, děláme všechno proto, abychom tě dostali co nejdříve ven.
Hermiona byla navíc tak chytrá, že vymyslela ten nápad s nezjistitelným zvětšovacím kouzlem a George nám pomohl váček očarovat tak, abys jej později vyzvracel. Však znáš ty jeho dávivé dortíčky, tohle pro něj byla hračka.
Zabalili jsme pár základních věcí, hůlku, sladkosti pro lepší náladu, nějaké knížky, a křesadlo - je očarované. Táta, však víš, jak miluje mudlovské věci, inspiroval se u nich a trošku jej vylepšil, takže kromě toho, že přenáší signál od nás k tobě, tak pokud budeš mluvit ty, také tě uslyšíme. Jsem pořád doma, ten přístroj, přes který v době Voldemorta vysílali přenos, máme u nás, takže když budeš mluvit, uslyším tě.
Dudley s Anabelou, Ron, Hermiona, Neville, Lenka, všichni tě moc pozravují. Snad se brzy uvidíme.
Líbá tě tvá Ginny.
Místo, kde byla Ginny podepsaná si Harry přiložil na rty a na okamžik mu probleskla hlavou všechny šťastné a společné chvíle, ale i smutek z odloučení. Dopis opět opatrně zabalil do ruličky a vrátil do malého váčku. Ihned vzal do rukou křesadlo a stiskl je. Položil si ho blíž k uchu a slyšel slabé šumění.
Harry se nejistě rozhlédl kolem sebe. Pro jistotu ale vstal a podíval se za všechny rohy, zda jej někdo nesleduje. Byl tu sám. Znovu tedy položil křesadlo k uchu a stiskl.
"Ginny, Ginny, slyšíš mě?"
Stále to jen šumělo, a tak Harry několikrát nejistě opakoval její jméno.
"Ano, Harry!"
Byla to ona, Harry konečně slyšel její hlas, ze kterého až k němu bylo cítit štěstí, že jej může slyšet, ačkoliv jsou tak daleko od sebe.
"Ginny," zašeptal něžně.
"Díky bohu, Harry, že ses ozval. Jsi v pořádku? Nic ti není?"
"Jo, v rámci možností…" odpověděl Harry. "Ginny, já nechci moc dlouho mluvit, jen jsem tě chtěl slyšet," řekl nejistě, "může mě někdo slyšet. Všechny ode mne pozdravuj. A - Ginny - mám tě moc rád."
Jak to Harry dořekl, pustil křesadlo na zem. Byl to silný muž a tak potlačoval slzy stesku a dojetí, oči se mu však leskly. Byl by rád s Ginny mluvil déle, nemohl však být neopatrný. Pro lepší náladu si alespoň ulomil tabulku čokolády, vložil ji do úst a nechal ji tam pomalu se rozpouštět. V tomhle depresivním místě měla i obyčejná čokoláda kouzelné účinky. Pohodlně se uvelebil, vzal do rukou knihu jeho předka Henryho Marlocka, kterého dávno považuje za největšího čaroděje všech dob, zakladatel temného řádu, obdoby toho, co později vytvořil Voldemort. Ten se však na rozdíl od Henryho nikdy nevydal na tu správnou cestu…
Harry pohladil knihu po hřbetě, otevřel a prolistoval. Hledal něco, co by mu pomohlo se dostat ven, nebo něco o mozkomořích. Jak tak listoval, narazil na kapitolu o Neviditelném plášti, když tu mu došlo, že ten jediný, kdyby měl, že by mu pomohl se odsud dostat. Plášť však byl již před rokem obětovaný na záchranu Harryho matky. Harry se dostal i ke kapitole o kameni vzkříšení. Když otočil dál, narazil na nepopsaný dvojlist, byla tam jen očíslovaná stránka. Číslo však bylo neobvyklé. Harry si všiml, že to není obyčejné číslo, ale nakreslení malí hadi. Když se na ně upřeně zahleděl, měl dojem, že se pohybují. Najednou si Harry uvědomil, že nekouká na číslo, ale na zvláštní nápis, psaný v symbolech, které nikdy neviděl.
"kdyby tu tak byla Hermiona," pomyslel si Harry. Ta se v tomhle skvěle vyzná. Chvíli na ty hady koukal, až se mu před očima text jakoby rozluštil.

"Chasaší," Harry zasyčel jako had, ve skutečnosti však jen přečetl hadí nápis. Hadi se vpili do stránky a zmizeli. Po chvilce se jeden objevil na horním okraji stránky a začal se všelijak kroutit a zanechávat za sebou stopu. Byl to text, který Harry ke svému velkému překvapení dokázal přečíst a ačkoliv byl v hadím jazyce, přesně tomu rozuměl, jakoby šlo o jeho mateřštinu.

13. kapitola

3. července 2016 v 22:36 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry se najednou ocitl v úplné temnotě, neviděl nic, jen cítil, že kolem něj proudí studený proud vzduchu. Zřejmě podzemní výtah, který ho dopraví rovnou do Azkabanu, pomyslel si.

12. Soudní proces

21. června 2016 v 21:05 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry nemohl celou noc spát. Za jedno byl nervózní z toho, že nedaleko byly mozkomoři, kteří, kdyby jen mohli, z něj už vysáli duši a za druhé z toho, že se měl druhý den dopoledne konat soudní proces, a kromě Hermiony ho o ničem ani neinformoval. Měl vážné obavy o Ginny, budou teď středobodem zájmu novinářů a vlastně i celé kouzelnické veřejnosti…
Neusnul. I když se o to moc snažil. Stále dokola o všem přemýšlel. Jestli ho doopravdy zavřou do Azkabanských věznic, nikdy už svou rodinu, ani své přátele neuvidí. Nikdy k němu nepřipustí návštěvu. V jediné, v co nyní mohl doufat, byla spravedlnost. Byl přece nevinný.

11. kapitola

13. června 2016 v 19:52 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
"Co to má znamenat Pottere?" zeptal se rozčíleně ministr.
"Já…" než však stačil Harry odpovědět, okřikl ministra mluvčí povstalecké skupiny.
"Mlčte, a ihned opusťte budovu ministerstva. Jste ostuda všech kouzelníků!" křičel rozčileně a ostatní se k němu s jásotem přidávali.
"Nemůžete nás přeci nutit, abychom odvolali ministra…a - a - zvolili tady pana Pottera…" bránili se členové správní rady, "to rozhodnutí je přeci na našem zvážení a na naší kompetenci."

10. Ukradený lektvar

12. června 2016 v 20:58 | elča
"Tys viděla ve snu Voldemorta?"
"Říkám ti, že to nebyl sen. Byla to vize!" trvala na svém Ginny.
"JE to nesmysl. Voldemort to nemohl být. Je přece mrtvý..."
"Já taky netvrdím, že jsem ho viděla živého," řekla hned Ginny.
"Potom nechápu...?"
"Věř mi Harry. Na kurzu mě naučili správně oddělovat vize od obyčejných snů."
"A jak to tedy odděliš?"
"NEní to tak jednoduché na vysvětlování. Ale myslela jsem, že by tě zajímalo, co jsem viděla v té vizi..."
"No jasně! Hned mi to řekni. I když jsi neviděla Voldemorta živého, je přece nesmysl, aby tam vůbec byl. Smrtijedi sice ukradli jeho ostatky ze hřbitova, ty však musí být po dvaceti letech už v takovém stavu, že..."
"Vím, co jsem viděla Harry. Měli jeho tělo. Viděla jsem, že ležel na nějakém lůžku. NEhybně, tak jako tehdy, když přišel o život. Byl úplně stejný. Viděla jse mnějaké postavy v kapiích, jak jej potírají nějakou tekutinou. NEvím co to mělo znamenat..."
"A jsi si jistá, že to byla opravdu vize?"
"Ano..."

Sotva vůbec stihli Harry s Ginny vylézt z postele, ozval se zvonek a obraz paní Blackové křičel na celý dům. Harry v podstatě pochopil, že někdo přišel, jen díky tomu křiku z obrazu, protože zvonek nebyl do ložnice tak dobře slyšet. Byl ještě v pyžamu. Hodil na sebe župan a běžel otevřít.
Stál tam Ron a Hermiona s deštníkem. Venku lilo jako z konve. Oba měli výrazy, že Harry jen odhadoval, zda jsou něčím vyděšení, nebo překvapení. Ron byl tak rozrušený, že když vešel dovnitř, zapomněl sklopit deštník a držel si ho nad hlavou ještě v kuchyni.

"Hned vám uvařím kafe," řekl Harry. Postavil vodu a rychle se ještě utíkal převléknout. Mezi tím došla do kuchyně Ginny a vítala se s bratrem a švagrovou.
"Co vás sem přivádí tak časně ráno?" ptala se s úsměvem.
"Víš, je to taková věc...raději bychom to řekli, až tu bude i Harry. Děti ještě spí?" ptala se Hermiona.
"Jo, oni v nedělu vždycky tak vyspávají..."
"No vidíš, to ti naši dva taky. Ale tento víkend jsou u babičky. S Hermionou máme totiž na sobotu i neděli prái na ministerstvu, já měl dneska dokonce noční..." vyprávěl Ron, když tu ho přerušil právě příchozí Harry.
"Tak už jsem tu. Tak povídejte, co se stalo!" vybídl je, "jste tu kvůli tomu včerejšímu článku v Denním Věštci?"
"Je to o dost horší, Harry. Na ministerstvu je poplach!" řekla Hermiona.
"Jakto? Co se stalo?" divila se Ginny.
"Nějak se provalilo, že z odboru pro výzkum nových kouzel se ztratila ta nová formule napravujícího lektvaru, co jsi nedávno vynalezl..."
"Jakto, že se ztratil?! A proč mi nikdo nic neřekl?!!" rozčiloval se Harry, "samozřejmě mám jednu kopii doma, ale kdybych ji náhodou nemohl najít (Ginny na něj významně zamrkala - asi chtěla naznačit, že je pěkný bordelář), tak ten lektvar už nikdo nevyrobí! Je hodně složitý, nepamatuji si ho a do literatury jsme ho ještě ani nezadali!"
"Tak to je navíc opravdu špatná zpráva..." řekla Hermiona.
"Tak jak se mohl ztratit?" ptala se Ginny.
"Nejspíš to bylo před dvěma dny, když na ministerstvu došlo k pádu toho stropu. Vypadá to, že tam doopravdy zaútočili smrtijedi, jak jsi tvrdil do novin. Museli to být oni, jelikož takovou spoušť, jakou jsem na tom odboru viděl, nemohl udělat nikdo jiný. Podle toho bylo jasně zřejmé, že tam někdo něco hledal, a domnívám se, že ten pád stropu způsobili jen proto, aby odvedli pozornost a získali čas pro hledání v archivu odboru pro výzkum nových kouzel..."
"Takže je to vlastně skvělá zpráva!" zaradovala se Ginny, "ukázalo se, že Harry mluvil pravdu, a že mu nikdy nešlo o to svrhnout ministra. Konečně se všichni dozví o tom, že smrtijedi jsou pro nás opravdu začínající hrozba a že proti nim musíme začít bojovat!"
"To máš asi pravdu," přitakal Ron, "Ale je tu ještě jedna věc..."
"Povídej," pobídl ho Harry netrpělivě.
"Na ministerstvu se strhla opravdová mela. Vypadá to skoro jako nějaká demonstrace. Lidé požadují odvolání Kornelie Popletala z jeho funkce. Dneska jsem měl noční. Viděl jsem, když se ráno přivalily davy lidí do hlavní haly a vášnivě pokřikovaly na ministra, aby z lidí konečně přestal dělat blbce a přiznal, že nezvládl ochránit ministerstvo před útokem smrtijedů..."
"Konečně se ozvali další. A teď na ministerstvo půjdu i já a budu požadovat od ministra omluvu za tu pomluvu před novináři!" řekl Harry hrdě, "Blázna ze mne nikdo dělat nebude, a ty řeči o spiklenectví - chci, aby bylo moje jméno očištěno."
"Máš pravdu Harry. Kdyby takhle ministr obvinil i mně, a prokázalo se, že vědomě lhal, taky bych požadoval omluvu," souhlasil Ron.
"No já nevím, jeslti je teď vhodná chvíle tam chodit," pochybovala Ginny, "zřejmě to tam dost vře, raději bych počkala a - "
"Ne, Ginny. Četla jsi ten článek? Ministr mi tam dokonce vyhrožoval Azkabanem!"
Harry byl rozhodnutý, a tak se spolu s Hermionou a Ronem, kteří se museli ještě vrátit do práce, vydal na ministerstvo. Když proletěl krbem až do hlavní haly, sotva z něj mohl vystoupit, jak byla hala nacpaná lidmi. Všude samý hluk, že Harry sotva rozeznal, co kdo vlastně pokřikuje. Když tu náhle ho někdo chytil za paži a táhl kamsi dopředu.
"Počkejte! NEchte mě!" Křičel. Ron a Hermiona, v jejichž pomoc doufal, stáli kousek za ním, a v tom mumraji si ani nevšimli, že je Harry pryč.
Dva muži dovlekli Harryho úplně dopředu před kašnu a provolávali: "Harry Potter! Tady je! Konečně přišel! Vidíte toho muže? Už jako malý byl vyvolený a celou kouzelnickou Anglii, vlastně celý kouzelnický svět zachránil před Lordem Voldemortem! A nyní?! Ten proradný ministr, ten neschopný ňouma! Popltal! Osočil ho z nekalých úmyslů!"
"Ano, to by stačilo!" snažil se je Harry překřičet, "je to tak. Ministr mě osočil, ale já skutečně neměl a nemám zájem o jeho místo. Mně jde pouze a jenom o blaho země, ochránit ji před smrtijedy a o to zachránit ty, kteří skončili v jejich spárech. Nevěřím, že by se mohl Voldemort vrátit, je ale jisté, že smrtijedi, kteří tomu věří, napáchají mnoho škody..."
V hale se ozval bouřlivý potlesk a všichni provolávali hlasité "Ano!"
Když tu se ozval další muž, který stál v předních řadách, zvedl ruku z hůlkou, vystřelil z ní a zvolal: "Musíme se smrtijedům postavit, ale nyní se musíme postavit proti ministrovi! I on napáchal škody víc než dost!" křičel. "Jděme, a vyhoďmě toho hlupáka z ministerstva."
Tu se ozval další křik a všichni se valili chodbami do patra, kde byla ministrova kancelář. Dva muži se opět chopili Harryho a táhli ho s sebou. Šli mezi prvními, a tak se Harry ani nebránil, měl totiž strach, že kdyby zůstal stát na místě, že by ho ten dav ušlapal.
Vtrhli do dveří ministrovy kanceláře, kde kromě ministra bylo všech 12 členů správní rady. Ti nebyli z takové hojné návštěvy překvapení. Slyšeli, co se dole dělo. Spíš měli vyděšené výrazy a stáli s napřaženými hůlkami.
"Co tu děláte? Co po nás chcete?!" volal dotčeně ministr a výhružně u toho mával s hůlkou. Vypadal u toho ale spíš jako kašpar, než že by někoho odradil. Jeden z rozzuřených aktérů demonstrace mu hůlku vytrhl z ruky a zlomil na dvě části.
"Co chceme?!" zopakoval otázku, "Chceme, aby vás správní rada okamžitě odvolala z funkce a opustil jste ministerstvo, jako neschopn ministr."
"Co-co-cože?" koktal Kornelius Popletal.
"To nemůžete. Nemůžete si po správní radě něco takového vynucovat," ozval se jeden stařičký čaroděj, jeden z členů rady.
"Můžeme. Ministr vědomě lhal lidu, dělá ze všech čarodějů blbce. Místo, aby narovinu mluvil o hrozbě, kterou jsou pro nás smrtijedi, tak nechá vykrást kouzelnický archiv kouzel a místo aby to prošetřil, obvinil tady pana Pottera ze lži! Takového ministra nechceme!"
"Nechceme!" přitakali všichni ostatní, kteří přišli.
"A co tu chcete vy, Pottere?" zeptal se další z členů rady.
"Já přišel jen, aby se mi pan ministr omluvil..."
Harryho odpověď však nebyla slyšet, protože ho přehlušil hlas mluvčího skupiny demonstrantů.
"Chceme, abyste ho ihned zvolili novým ministrem kouzel!"
"Cože?" Tohle Harry nečekal. S vyvalenými oči se obrátil na toho muže a jen u toho kroutil hlavou. Vždyť on o nic takového přece nestojí...

9. kapitola - název mi poraďte do komentářů :-)

11. června 2016 v 19:52 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry dal vlastně Ginny za pravdu. Tohle ministrovo chování bude mít jistě brzy následky. Nemůže to jít přece donekonečna - tyhle lži, to osočování! Harry si stále připadal jako úplný cvok. Neskutečně litoval, že se do něj tak pustil, a navíc před novináři. Měl sice dobrý úmysl, to však mnohdy nestačí. Ne nadarmo se říká, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Lítost se však brzy změnila v opětovný vztek. Druhý den, když totiž přilétl výtisk Denního Věštce, viděl Harry hned na titulním obrázku scénu z ministerstva, jak Kornelia Popletala chytá za rukáv a otáčí k sobě.

8. Ministr mlží

4. června 2016 v 18:51 | elča
Zavládlo hrobové ticho. Tohle se v celé historii ministerstva kouzel nikdy nestalo. Všichni byli v strašlivém šoku.
"Smrtijedi tu už byli," pomyslel si Harry, "sakra, Ginny, to jsi nemohla mít tu vizi dřív?" říkal si sám pro sebe, ale dobře věděl, že Ginny je v tom úplně nevinně. Hlavní je, že tu je, když už nebude moci ministerstvo varovat a zabránit katastrofě, může alespoň pomoci odklidit tuhle spoušť. Kdyby tak alespoň někdo odemkl ty mříže v krbech...

7. Pohroma na ministerstvu

26. listopadu 2015 v 0:22 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Byl to už celý měsíc, ale stále se nezjistilo nic nového. Síť smrtijedů fungovala v utajení, zabíjení a únosy kouzelnických zvířat, mudlů, ale i samotných čarodějů nebraly konce. Situace byla natolik vážná, že ředitelka McGonagallová svolala poradu profesorů v Bradavické škole čar a kouzel, jelikož si nebyla vůbec jistá bezpečím dětí.
"Drazí kolegové, jistě všichni víte, co se zde v posledních dnech děje. Nemůžeme tuto situaci již podceňovat. Obávám se, že musíme školu uzavřít, než se všechno vyřeší. V Bradavicích již není bezpečno..."

6. Co se stalo na hřbitově

30. dubna 2015 v 13:05 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Byl to už celý měsíc, co ministerstvo veřejně vyhlásilo pátrání po Severusi Snapeovi a Lily Potterové. Nikde však po nich nebylo ani stopy. Lily, která se zrovna vracela z kurzu jasnovidectví, teď byla Harrymu velkou oporou. Anabela s Dudleyem se snažili Harrymu všemožně pomoct, ale nepodařilo se jim, aby mu zlepšili náladu, byť jen o malinký kousíček. Za každou cenu chtěl jít hledat matku a Severuse, jenže dostal od ministerstva přísný zákaz cokoliv podnikat, a to především proto, že se krajinou začaly šířit podivné zvěsti.

5. Ginnina věštba

29. dubna 2015 v 16:21 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry celou noc nespal. Nemohl. Stále myslel na to, co se asi se Snapem a jeho mámou stalo, a protože byl víkend, rozhodl se, že hned ráno odjede do Bradavic, aby zjistili, zda se už nevrátili, nebo alespoň našel nějakou stopu, kam mohli zmizet.

4. Zázračný lektvar

29. dubna 2015 v 14:23 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Aby měl lektvar dobrou prezentaci, Harry napsal za pomoci Ginny útlou knížku o jeho výrobě a vlastně i celý příběh o tom, jak se nápad zrodil a jaké vlastnosti kouzelných rostlin a jiných přísad využili k tomu, aby za pomocí zaklínadel dokázali tento lektvar vyvinout. Zároveň byla uspořádána i autogramiáda v Krucáncích a Kaňourech v Příčné ulici, která díkybohu nebyla nakonec zbořena, ačkoliv Kornelius Popletal mladší to tak urputně prosazoval a trval na tom, že Příčnou ulici nahradí modernější čarodějnické centrum.

3. Zvonková vila

29. dubna 2015 v 12:31 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Na druhý den byl program jasný - návštěva u Weasleyových, přesněji řečeno u Rona a Hermiony. Hned ráno totiž přiletěla Ronova sova se vzkazem, že k obědu je budou čekat ve své zvonkové vile, kterou nechal Ron postavit ještě předtím, než se jim narodily obě děti.

Další články


Kam dál