4. kapitola:Grringottovi

20. dubna 2009 v 15:08 | ja |  HARRY POTTER A PRINCŮV NÁVRAT



"Cože? Co to řekl?" zeptala se Ginny.


"No tak to tedy netuším. Ale jako Příčná ulice to teda neznělo." Odpověděl Harry, "to jsem mu to několikrát opakoval: ZŘETELNĚ! To jsem zvědav, co mám teď dělat."


"Asi bys měl jít za ním. Ale je tu ten problém, že…"


"…Nevím kam!" přerušil Harry Ginny.


"No když to říkal, znělo to jako prasečí ulice, nebo hlavice, takže…"


"…By mohl teď být v Prasinkách" dodal Harry "No jasně Ginny, Prasečí hlava!"


"Chudák," litovala ho Ginny , "měl bys za ním jít co nejdřív, víš přece…"


"…že se tam schází nebezpeční kouzelníci, já vím." přerušil ji opět Harry.


"Správně, a taky by mohl zazmatkovat a jestli si ho všimnou, bude to pro něj obrovská smůla.A pro nás průšvih."


"Tak to pro něj taky." Dodal ještě Harry, když už si nabíral do ruky prášek letax.


"V tom případě už se nezdržuj."


"Jasně, hned jak ho najdu, jdeme do Příčné ulice."


"Tak hodně štěstí!" popřála mu ještě Ginny, ale Harry už ji neslyšel. Jakmile vstoupil do krbu zvolal: Prašečí hlava- Prasinky! V tu chvíli ho obklopily zelené plameny a během sekundy už vylézal z krbu v jedné zapadlé, smradlavé, zatuchlé, tmavé hospodě, plné samých podezřelých osob.


"Harry?!" slyšel hned a poznal Dudlyeho hlas a hned se otočil tím směrem a spatřil ho, jak sedí skrčený v koutě a tváří se nenápadně.


"Harry, kdes byl tak dlouho? Měl jsem strach, že mě tu už necháš. Myslím, že radši budu mudla, než se zamotat do takového světa jako je tento. Říkals, že do Příčné ulice se chodí běžně nakupovat a jestli tito lidé jsou běžní…"


"Dudlej, přestaň laskavě zmatkovat, tohle není moje chyba, ale tvoje! Nejsme v Příčné ulici! Jsme v Prasinkách," a pomalu ztišil svůj hlas, "tohle je ta nejhorší hospoda, do které sis mohl namířit. Tihle čarodějníci jsou velmi nebezpeční, kdybych tě nenašel, mohls špatně skončit. Okamžitě vstávej! Vezmi si letax a rychle odtud!" řekl důrazně, ale potichu a nenápadně aby si jich všimlo co nejméně lidí, nejlépe žádný. Bohužel si ho všiml hostinský a se svým úlisným falešným hlasem zval Harryho ke stolu:


"Á, pan Potter! Pojďte se posadit. Dáte si něco."


"Ne!" řekl důrazně a když si všiml hostinského, který se netvářil tak, že byl smířen s takovou odpovědí a chtěl proste, aby tam Harry byl, rychle dodal: " Musím dnes vyřídit něco neodkladného, zastavím se jindy."


"Moment, Pane Pottere, kdo pak je tu dnes s vámi? Je tak sklíčen potřeboval by vývar z mandragory smíchaného s testrálovou krví, aby se uklidnil."


"Nic nepotřebuje!" řekl a měl se k odchodu.


"Ale ano. Vidím, že není v pořádku."


"Pane Pigmane, starejte se laskavě o sebe, nebudu vám teď nic vysvětlovat, říkám, že spěchám." Harry už byl nervózní a strkal Dudleyho ke krbu.


"Ne, Harry, ohně se bojím." Nedal se Dudley který se bál dalšího šoku.


"A to tu chceš zůstat?"


"Ne, ale já..." než se nadál měl v ruce letax, který mu dal Harry a stál v krbu.


"Pospěš si Dudley!!"


"Příčná ulice!" vyřkl.


"Hned za ním do krbu vstupoval Harry.


"Ale kam jdete? Ještě jste mi neodpověděl, kam jdete! Jste snad nezdvořilý? To byste ale neměl být. No tak! Kam jdete, dlužíte mi vysvětlení! Pamatujte Pottere, sem když jdete, nesmíte se takhle chovat, mohlo by vás potkat nějaký problém!"


"Chcete mi vyhrožovat?"


"Ne, ale Vy se chováte velmi špatně, ke mně, k vašemu hostiteli, který byl vždy…"


Harry už neposlouchal toho dotěrného hospodského a okamžitě zmizel z toho odporného místa.


Vystoupil z krbu v jednom obchodě, kde bylo několik přemisťovacích krbů a rozhlížel se, kde spatří Dudleyho. Viděl ho u jednoho z výkladu, kde si prohlížel zajímavé tituly knih.


"Pojď, Dudley, musíme se řídit podle plánu. Stále mi buď v patách, ať se zde neztratíš. Takže teď půjdeme do Grinngottovy banky , kde si vyzvednu nějaké peníze."


Vyšli na ulici. Všude je míjeli lidé v černých hábitech a kloboucích.


"Dobrý den, Pane Pottere. Tak dnes znovu? A tentokráte i s mužským doprovodem." Zdravil je nějaký pán.


" Ano. Musím ještě něco zařídit. Dovolte představím vás. Tohle je můj přítel Dudley Dursley. Dudlej, tohle je pan Bill Wilsonn, můj kolega v práci."


"Těší mě, mimochodem pracuji na jiném oddělení. Ostatně nejsem tak dobry jako váš přítel. Máte to štěstí, že jste přátelé. Jeho slovo má dnes velkou váhu. Stačí, aby řekl, tyhle knihy mu dáte zadarmo a je to. Prostě není nad přátelství." Zalichotil Harrymu pan Willsonn. " No, musím jít, tak nashledanou!"


Mezitím ušli pěkný kus cesty. A teď před sebou nyní viděli velkolepý napis





Grinngottova banka





Vystoupili po mramorových schodech až k bronzovým dveřím. Když vstoupilo dovnitř, prošli vstupní halou, na jejímž konci byly ještě vnitřní dveře, které byly ze stříbra a nad nimiž se vyjímal nápis, který byl veršovaný a varoval potenciální zloděje před případnou krádeží, která bude mít kruté následky. Harry si hned vybavil, jak mu tenkrát Hagrid říkal:


"Musel bys bejt padlej na hlavu, kdybys to tady chtěl vykrást."



a taky to, že se mu to podařilo , i když unikli jenom o vlásek. A hned nahlas Dudlyemu řekl:


"No musím říct, že bys byl padlej na hlavu, kdybys to tu chtěl vykrást, ale dvěma lidem se to podařilo, tím ale nechci říci, zkus to, protože to ty bys určitě nedokázal."


"Vážně? A komu se to tedy podařilo?" vyzvídal Dudlej, přesně tak, jak Harry očekával.


"No, toho prvního nechytili, byl to Voldemort a ten druhý jsem byl já, ale bylo to pro důležitou věc a myslím, že je mi za to každý vděčen, ale další podrobnosti nezkoumej, nejsme tu od toho." Dodal Harry a měl skvělý pocit, jako malý kluk který se vytáhl.





Po chvíli už stáli v obrovské mramorové dvoraně banky. U dlouhého pultu seděli skřetové na vysokých židlích obklopeni zákazníky. Harry k nim přišel a hned ho začal obsluhovat jeden ze skřetů:


" Co pro vás mohu udělat, prosím?"


"Chci si vybrat několik svých peněz."


"A máte svůj klíček?"


"Samozřejmě tady je." Vytáhl z kapsy malý klič. Skřet ss iho prohlédl a hned zavolal na pomocného skřeta:


"Doprovoďte pana Pottera k jeho trezoru." Přikázal mu.


"pojďte prosím za mnou," ujal se jich hned ten druhý skřet. Zavedl je malou uličkou ven z dvorany k vozíku, kter je měl odvést.


Jakmile všichni nasedli, vozík se škubavě rozjel a začal nabírat obrovskou rychlost. Proplétal se nepřehledným labyrintem chodem a nepřetržitě klesal pod ze. Přes rachocení jeho kol Harry ani Dudlej nic neslyšel. Vlasy měli cele rozevláté. Chvíli ještě kličkovali mezi stalaktity, ale pak se už brzy vozík zatavil.


"Trezor číslo sedm set třináct!" hlásil hned skřet. "Klíč prosím!"


Harry sáhl do kapsy a vytáhl malinký klíček. Jakmile skřet odemkl trezor, Dudley uviděl to hrozné bohatství, co Harrymu patřilo.


"Teď vůbec nechápu, proč jsi to tu vykradl, když vlastníš takový majetek." Špitl Harrymu do ucha a tvářil se ohromeně.


"To ti vysvětlím někdy jindy." Odpověděl mu Harry a nabral si do váčku hromátku zlatých mincí.





Když se vrátili do Příčné ulice, zeptal se Dudley:


"A kam teď půjdeme?"


"Musíš si jít koupit hůlku."


"Sám? Ty nepůjdeš se mnou?"divil se Dudley.


"Ne, protože by to bylo podezřelé, hodně lidí by se vyptávalo, a to není pro nás dobré. Doufám že koupit si hůlku umíš. Počkám tu na tebe."řekl Harry neodbytně, takže se Dudley pokorně otočil, a i když nevěděl, jak to dopadne, přecházel ulici a kráčel přimo k Hůlkám pana Olivandera
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daidl Spensová Daidl Spensová | Web | 14. října 2009 v 19:07 | Reagovat

Mimochodem, Griphook, Ron a Hermiona se nepočítají??? :-|

2 elča elča | 14. října 2009 v 19:32 | Reagovat

počítají, ael Dudley je nezná a proto bylo lepší, aby řekl sebe, to si dokáže líp představit, a taky Harry se rád vytahuje, má to po otci:-)

3 Metiss Metiss | Web | 1. listopadu 2009 v 1:04 | Reagovat

chudýk Dudley

4 lucrecia lucrecia | Web | 17. února 2010 v 22:47 | Reagovat

moc hezky píšeš

5 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 26. února 2010 v 17:11 | Reagovat

[2]: ahá =) taky mi to přišlo předtím divné....moc zajímavé =) čím dál napínavější =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama