5. kapitola: Anabela

20. dubna 2009 v 15:10 | ja |  HARRY POTTER A PRINCŮV NÁVRAT



Dudley ještě chvíli stál před výkladem, ale brzo otevřel i dveře a vstoupil dovnitř, kde ho hned zdravil starý třepotavý hlas:

"Dobrý den, pane…"

"Dursley."doplnil ho Dudley a stařec pokračoval:

"Vás jsem tu ještě neviděl."

"To bude tím, že jsem tu ještě nikdy nebyl."Odpověděl Dudley rychle, protože to bylo to první, co ho napadlo a ani si neuvědomil, že to znělo poněkud drze. Obchodník se však nedal a taky si do něj rýpl:

"Už jsem si říkal, kdy si přestanete vybírat tu hůlku ve výkladní skříní a uvědomíte si, že hůlka si vybírá majitele, pane Dursley."

"Správně, tohle už jsem taky někdy slyšel a teď bych chtěl tu hůlku."

"Jistě, ale jakou…" obchodník nedomluvil. U dveří totiž zazvonil zvonek, který vždy oznamuje příchod dalšího zákazníka. Dovnitř vstupovala jakási vysoká žena s bledou stáří a dlouhými plavými vlasy. Na sobě měla tmavý hábit, v ruce nesla malou tašku a na rameni ji seděla nějaká černá kočka se zelenýma očima. Když ji Dudley spatřil, hned si pomyslel, to je nádherná čarodějka. Kdo to může být? Třeba mi ji Harry někdy představí, určitě se spolu znají."

"Dobrý den pane Olivandere." Zdravila prodavače dáma.

"Dobrý den slečno Anabelo, co pro vás mohu udělat? Jdete si pro novou hůlku?"

"Ano. Potřebovala bych ji co nejrychleji. Ta má se mi včera zlomila a už o Vánocích vedu kurz pro začátečníky."

"Máte na mysli motáky?" zeptal se Dudley troufale.

"No , ano, ale výraz moták už moderní magie nepoužívá, pro ty, kdo neumějí kouzlit je to ponižující. Oni za to přece nemohou, a pokud mají zájem to trochu napravit, nevidím důvod, proč jim takto posměšně říkat. Odvětila mu Anabela laskavě.

"Takže nová hůlka?"zeptal se znovu Olivander, aby zavedl řeč na původní téma.

"Jistě, mám jen čtyři měsíce na to, abych si na ní zvykla a ona na mě též." Potvrdila mu.

"Dobrá budu se vám tedy věnovat, jen co to tu vyřídím s panem Dursleyem."

"Dudley, který hned vycítil možnost, že by nejprve viděl, jak se hůlky nakupují a pak to sám zkoušel, hned navrhl:

"Já samozřejmě dávám přednost dámám, obzvlášť když jsou tak laskavé a spěchají."

"Velice vám děkuji, pane Dursley, ale až tolik nespěchám, těch pět minut ještě počkám, už tak dost jsem vás zdržela."

"ne,ne to v žádném případě, já mám dost času." Odporoval ji Dudley a kynul jí, aby šla jako první.

Anabela se tedy nechala přemluvit jeho galantností a přistoupila k pultíku. Pan Olivander se jí hned zeptal:

"Jakou hůlku jste měla vlastně původně?"

"Měla jsem jich víc ale ta poslední mi vyhovovala nejlépe. Byla z mahagonového dřeva s žíní z jednorožce a deset palců dlouhá."

"Jistě, už si vzpomínám." Přitakal pan Olivander. "dřív jsem si pamatoval, každou kterou jsem prodal, no už jsem dost starý. Tak jdu pro ni. Ještě tu dvě mám, hned jsem zde."

Olivander se otočil a odcházel do obrovského skladu v obchodě, kde měl veškeré své hůlky. Zabočil do druhé uličky nalevo a vystoupal do schůdkách až ke stropu, kde byla uložená hůlka, kterou potřeboval. Vytáhl krabičku velkou asi dvacet krát pět centimetrů vyrobenou z papíru. Vrátil se zpět k pultu a cestou si bručel něco jako, to je ona, ano to je ona.

"Vezměte si ji a zjistěte, jestli vyhovuje. " řekl Olivander a Dudley se díval, co bude dělat, protože ho to velmi zajímalo, když za chvíli bude muset udělat to samé. Všechny její slova si pečlivě opakoval a ukládal do paměti. Anabela vzala do ruky hůlku a jemně s ní mávla. Z hůlky vyšlehl jemný větřík, který naznačoval, že je vše v pořádku.

"Děkuji, pane Olivandere." Řekla Anabela a vysypala z kapsy pár drobných mincí. Otočila se ještě k Dudleymu:

"I vám, pane Dursley, za laskavost, snad se ještě někdy potkáme."

"V to pevně doufám, slečno Anabelo." Řekl Dudley a měl pocit, že se mu trochu chvěje hlas.

"Nashledanou." Řekla ještě vlídně a odešla. Dudley se na ni stále díval a sledoval i přes okno, do kterého obchodu pak zašla.

"Ehm, ehm,ehm!"

"Promiňte ,pane Olivandere!" otočil se hned Dudley.

"Pěkná slečna, jen co je pravda, že?" říkal škodolibě obchodník.

"To ano, ale teď bych chtěl tu hůlku."

"Dobře, ale jakou jsem měl naposled?"

"No-já-jsem-to-tu-hůlku-měl-no-z-…" přemýšlel Dudley a snažil se vzpomenout, co říkala Anabela, "mahagonového dřeva s žíní z jednorožce uvnitř."

"To znamená, že stejnou jako madam Anabela. A to jste to nemohl říct dřív? Teď tam musím jít znovu. Taky byste mě mohli šetřit, jsem dost starý a jestli vám tady pojdu, jsme zvědav kdo bude dělat takové hůlky jako já!" zlobil se Olivander a znovu odcházel do skladu. Za chvíli se vrátil se stejnou krabičkou jako prve a podával mu ji. Dudley bez jakékoli nejistoty švihl hůlkou. Z ní v tu chvíli vyblesklo a hne začal valit silný vítr, který se rychle uklidnil.

"Máte štěstí. Původně vás hůlka odmítala, ale rozmyslela si to a už se s tím smířila. Vidíte ten větřík? Pravděpodobně ji mám dlouho ve skladu a hůlku nebavilo tam pořád ležet a je ráda, že někoho má. Doufám, že ji nezklamete a jste dobrý kouzelník." Řekl Olivander, když mu ji balil zpět do krabičky a podával do ruky. " Budou to tři galeony."

Dudley zaplatil, rozloučil se a hned šel ven z krámku. Když stál znovu na Příčné ulici, rozhlédl se, aby našel Harryho. Stál zrovna u obchodu Krucánky a kaňoury a povídal si s jakýmsi pánem. Když k nim přicházel, zrovna se loučili.

"Harry,Harry!"

"Dudley! Cos tam dělal prosím tě tak dlouho?"

"Kupoval jsem přece hůlku."

"A jakous koupil?"

"Z mahagonového dřeva z žíní jednorožce."

"Výborný výběr."

"Díky, ale asi bych to nezvládl, kdyby tam nepřišla jedna čarodějka."

"A jaká?" ptal se Harry.

"No já ji přece nemůžu znát, ale prostě jsem jí dal přednost a díval se co dělá. Řekla, že chce tu hůlku z mahagonového dřeva a když ji měla, tak s ní mávla. A tak jsem to taky potom udělal."

"Cože? Tys řekl, že chceš tu samou hůlku co ona?"

"Jasně. Je na tom něco špatného?"

"Ne, jenom žes měl veliké štěstí, že tě přijala."

"Ano a to přesně říkal i pan Olivander. Prý mě původně ani nechtěla, ale rozmyslela si to. Kdyby mi ji nedal, tak by to byl problém, že?" zeptal se Dudley.

"Jaký problém? Dostal bys jinou no."

"Co? Ono existuje víc druhů?" divil se Dudley.

"No samozřejmě. Já mám třeba z ebenového dřeva s pérem z fénixe!" potvrdil mu Harry.

"Aha, no ale nevadí. I přesto jsem rád za tuhle, mám alespoň tu stejnou, jako ta dáma." Řekl Dudley vítězně.

"Ale Dudley, neříkej mi, že se ti líbila ta čarodějka, kterou navíc vůbec neznáš."

"No a? copak to vadí? Až budu kouzelník, nebude žádná překážka se s ní seznámit."odsekl Dudley.

"Tím bych si nebyl tak jistý."

"Myslíš, že ze mě nebude kouzelník?"

"To jsem nemyslel, spíš třeba, jestli není náhodou vdaná."

"Tak to určitě není. Olivander jí říkal slečno."

"No, i přesto máš co dělat, aby z tebe byl alespoň trochu dobrý kouzelník." Řekl Harry a ještě dodal:

"Už se nehádejme. Jsem rád, že to nejtěžší máme naštěstí za sebou. Teď se prosím tě podívej na lístek, kam musíme teď."

"Myslím, že bychom měli jít vybrat ten kurz." Navrhl Dudley.

"Máš pravdu, " přitakal Harry, "je to nejlepší řešení. Teď si vybereme kurz a potřebné věci dokoupíme potom.

Vydali se tedy podél ulice k nabídkové tabuli, která stála až na konci. Čím vice se přibližovali, tím více slyšeli nějaké hlasy, jak se hádají a přou.

"Co to je, Harry?" zeptal se Dudley.

"To jsou nabídáčky." A hned dál vysvětloval, protože mu bylo jasné že Dudley vůbec neví, co nabídáčky jsou. "které na sebe snaží upozornit co největším žvaněním o tom, jak jejich nabídka je skvělá a výhodná. Mezi nimi je těžké si vybrat, ale pokud víš, co chceš, jde to. Někdy se i hádají, ale pokud vyzveš k mluvení jednu, ostatní budou zticha. Když si vybereš utrhneš si lístek a na jeho místě se objeví další, doku d se zásoby nevyčerpají. Není to sice nejlepší, ale dobře, že nahradily ty hloupé vyvoláky a inzertníky. V podstatě je to jejich kombinace. Inzerát, který neustále mluví."pousmál se Harry.

Mezitím už došli k tabuli.

"Dudley, tady si vyber jeden kurz, který chceš."

Od tabule právě odcházel jeden spokojený člověk, který držel papír s nabídkou cenových výhod na tento týden od Kouzelnických kejklí, obchodu, který patří Georgovi Weasleymu.

A protože tabule neztichla, Harry řekl nahlas:

"Hledám kurz pro motáky."

Většina nabídáčků byla zticha, ale pár se jich začalo předhánět a dávat lepší podmínky než druhá a naopak.

"Vážený zákazníku. Nabízím týdenní kurz pro motáky. Naučíte se skvělým praktickým kouzlům a navíc strava je zdarma, platíte pouze bydlení a…"

"Velectěný zákazníku, my nabízíme nejen praktické znalosti, ale i teoretické, nevíc nocleh je zdarma, platíte pouze stravu…."

"Drahý zákazníku, my nabízíme kurz pro motáky se zaměřením, chcete se stát údržbářem na ministerstvu, pak je toto nejlepší volba…"

" Ne, velectěný zákazníku, teoretické dovednosti je vždycky dobré znát."

"Vážený zákazníku, ale u nás je lepší strava a dokonce zdarma…"

"Když dovolíte, milý zákazníku, náš kurz, který nabízí proškolení v potřebných znalostech, se koná letos během vánočních prázdnin…"

"Velectěný zákazníku, náš kurz je už příští týden, je nejlepší hned začít…"

"Ne, nejlepší je, vážený zákazníku, začít až jste dostatečně připraven na kouzlení, tedy kolem velikonočních prázdnin…"

"Když dovolíte, milý zákazníku, náš kurz se nazývá kurz pro začátečníky a využívá nejnovější poznatky a moderní metodiku učení, která zaručí, že se i ten nejhorší začátečník stane dobrým kouzelníkem…."

"Velevážený zákazníku, naše metody jsou dobré a vyzkoušené na mnoha lidech. Jsou sice starší, zato zaručené…."

"Dudley, tak která se ti zamlouvá?" zeptal se ho Harry, kterého už omrzelo stále poslouchat dohadující se nabídáčky.

"Nejraději bych šel na ten nejspolehlivější, myslím ten moderní, nekouzelníkům neříkají motáci a mezi začátečníky se hodím i já, nemyslíš?"

"Přesně tak. Taky bych si vybral tento." Souhlasil Harry a obrátil se zpět k tabuli.

"Chci podrobnosti ohledně kurzu pro začátečníky!" řekl a ostatní nabídáčky ztichly. Začal mluvit jenom jeden a nikdo ho už nepřerušoval

"Děkuji, že jste dovolil, milý zákazníku. Naše služby jsou skutečně ty nejlepší. Nabízíme týdenní kurz pro začátečníky v termínu vánočních prázdnin. Koná se v High-Stone. Zaručujeme úspěšné absolvování, protože využíváme moderní poznatky a technologii. Kurz povede slečna Black-Malfoy a jako pomocník Pan Neville Longbottomm. Cena kurzu je sto galeonů. Všechny další potřebné informace najdete uvnitř letáku. Děkuji za laskavost."

"To je docela dobrá nabídka." Pochvaloval si Harry. Vzal leták a rozevřel ho. Na jeho místě se okamžitě objevil nový, který znovu spustil a všechny ostatní přestali držet mlčení. Znovu se spustila hádka, ale to už Harry a Dudley odcházeli pryč. Cestou si četli jaké věci musí ještě koupit a do večera to bylo všechno vyřízené. Když měli plné vozíky věcí, zastavili se ještě na máslový ležák u Děravého kotle a potom přes letaxovou siť domů. Dudley byl tak šťastný, že už se vůbec nebál ohně a bez problémů se dostal na Grrimauldovo náměstí č.13. Večer se ani nenajedl a hned si šel lehnout. Dlouho před si však připomínal události, které se dnes seběhli ,ale nejvíce si v paměti stále znovu zobrazoval obraz krásné Anabely.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Metiss Metiss | Web | 1. listopadu 2009 v 1:21 | Reagovat

taky pěkný

2 lucrecia lucrecia | Web | 17. února 2010 v 22:58 | Reagovat

krása

3 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 26. února 2010 v 17:22 | Reagovat

Krásný =) sem zvědavá, jak se Dudleymu povede ne tom kurzu =)

4 MartinR MartinR | 18. března 2011 v 11:28 | Reagovat

náměstí je 12 ... nebo se stěhovali ??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama