7. kapitola: Spolehlivá mudlovská doprava

26. dubna 2009 v 19:27 | ja |  Harry Potter a klíč k minulosti (8. kniha)
Ten poslední týden uběhl jako voda a nastal den odjezdu. Ginny vstala brzy ráno a šla Dudleymu připravit snídani. On sám nevstal skoro o nic později, ale zůstal ještě v pokoji, aby si naposled překontroloval, jestli mu nic nechybí a má to všechno sbalené. Opravdu mu nic nescházelo. Měl s sebou oblečení, zejména několik hábitů, dále pergameny, brky, inkoust, hůlku, důležité knížky, které byly předepsány v potřebách s sebou. Koště leželo zabalené vedle kufru v látkovém pytli, aby žádný mudla nic nepoznal, až pojede na King's Gross. Klec s Shadow stála na stole. Na věšáku měl čistý cestovní hábit , který se celkem podobal dlouhému černému kabátu. Ještě si zkontroloval kapsy, aby se ujistil, že jízdenka, kterou tam večer uložil, stále je. A byla tam. Zavolal na Kráturu, který mu to všechno přemístil do předsíně. Sám sestoupil po schodech do přízemí, aby se nasnídal. V jídelně spatřil Ginny, jak dokončuje snídani. "Ahoj!" zdravil ji. "Ahoj, Dudley, pojď se nasnídat. Mám zde pečivo se šunkou, dáš si?" "Moc rád, děkuji, Ginny. Jsem rád, že jsi kvůli mě vstávala tak brzo." "Nemáš zač. celý týden budu moci zase vyspávat, tak ať si to teď užiji." Když byli po snídani, zeptala se ho ještě Ginny: "Máš všechno s sebou, Dudley?" "Jistě, už jsem to překontroloval. No, moc vám ještě jednou za všechno děkuji, ale teď už asi půjdu." Vstal, oblékl se do hábitu. Ještě vypustil sovu z klece a poslal ji, aby letěla na místo napřed. Pak vzal do ruky kufr a koště a odcházel. Sám se ještě naposled rozloučil s Ginny a vyšel před dům. V ulici za náměstím byla jedna zastávka autobusu, a tak si to k ní hned vykročil. A měl štěstí. Autobus zrovna přijížděl, a tak Dudley hned nastoupil. Přesto měl ale nakonec strach,aby všechno hned stihl. Jakmile nastoupil do přeplněné dopravy, řidič se na něho zlobil, že má tolik zavazadel, a že se tam skoro nevleze, aby jel dalším spojem. Když se to nakonec vyřešilo a Dudley platil, strčil mu do ruky místo liber galeony a hned byl u řidiče dost podezřelý. Když už to bylo všechno v pořádku začal tak hustě padat sníh, že to v dopravě způsobilo náhlý kolaps. Autobusy nejezdily podle trasy, ale jak se dal a často vynechávaly i některé zastávky. A aby toho nebylo málo, autobus nezajížděl ani na King's Gross. Byla to opravdu obrovská smůla. "Co mám teď dělat?" opakoval si neustále Dudley. Nakonec se jeho autobus ocitl v hrozné koloně aut, která se neposunovala dál. Zastavil tedy. Pak se malou chvíli mudlovský řidič s někým z venku domlouval. Dudley slyšel, jak mu ten druhý člověk radí, ať se vrátí, že než se odsud dostanou, bude to trvat několik hodin. Jenže to už nebylo možné. Neuběhla ani minuta a na této silnici se za autobusem vytvořila dlouhá řada aut, a některá z nich ve snaze dostat se co nejvíce dopředu a předjet tak alespoň několik autobusů a aut vjela do druhého pruhu, dostala se do protisměru a vytvořila neuvěřitelnou dopravní zácpu. Řidiči tak bohužel znemožnila otočit to a odjet odsud zpět. Autobus však přeci jenom nastartoval. Dudley se tedy podíval z okna, jestli se kolona někam posunula, ale spatřil, že je vše při starém. Najednou dostal Dudley silnou ránu do obličeje, kterou rozhodně nečekal.autobus se totiž prudce zabočil nalevo a všichni, kteří to nečekali se o okno pořádně praštili do hlavy. Nikdo to však neřešil. Všichni sledovali, jak si obratně počíná řidič a vjíždí do malé zapadlé úzké uličky, která jediná vede z téhle příšerné zácpy. Řidič docela zariskoval. Vjel do zasněžené ulice, o které ani neví kam vede. Rozhodl se ale, že radši tudy, než hodiny čekat, až se dostane na druhou stranu města. Projížděl tedy malinkou klikatou uličkou. Autobus sem tam řinkl světlem do zdi staré opuštěné budovy a shodil tak trochu omítky, někdy sebou cukal, drncal a skákal, protože na cestě bylo hodně dír a jam, do kterých vjížděl. Ulice nebyla prohrnutá ani posypaná, a tak mu to navíc docela klouzalo. Už se docela blížili ke konci, když musel autobus náhle zastavit. Úzká sinice se ještě více zúžila a autobus už nemohl vůbec projet. Řidič tedy trochu vycouval a zastavil, potom vyzval lidi, aby vystoupili, že dál jet nemůže. Někteří z nich docela nadávali, ale přesto všichni odešli. Nikdo nevěděl, kde se právě nachází, ale přesto všichni spěchali na konec téhle zatuchlé uličky. Dudley, který byl dost bezradný, protože cesta trvala dlouho a teď ani nedojel, kam potřeboval, se podíval na hodinky. Bylo devět hodin a třicet minut. Měl půl hodiny, aby se odsud dostal na nádraží. Uvědomoval si, že nemá šanci to stihnout. Pomalu se procházel ulicí v davu lidí, kteří rychle odcházeli. Dudley však už nikam nepospíchal. Byl opravdu zklamaný. Přemýšlel, jak to vysvětlí Harrymu a Ginny. Všechno měli nachystané podle plánu, a mudlovská doprava to takhle pokazila. Dudley vůbec nevěděl, kde je, což byl další problém. Uvažoval, jak by dal vědět Harrymu o tom , co se stalo, ale to by se k němu musel nějak dostat. Kouzla neuměl a Shadow posla dopředu na High-Stone. Teď už si opravdu nevěděl rady. Ve své beznaději ale nezůstal sám a něco ho přeci jenom zachránilo. Před sebou totiž spatřil nápis: HOSTINEC "Výborně." řekl si, "alespoň mm jak zapít tu dnešní smůlu." Vstoupil dovnitř, kde ho čekalo docela velké překvapení. Zprvu to tak ale nevypadalo. Uvnitř bylo mnoho podivných lidí. Všichni na sobě měli nějaké černé nebo hnědé pláště, ale Dudley si řekl, že to bude tím, že tyhle barvy jsou letos hodně v módě. U hostinského si objednal malého panáka. Sedl si k jednomu volnému stolu. Neseděl však ani minutu a najednou se vedle něj zablýskly zelené plameny, ze kterých vycházel nějaký člověk. Plameny se v mžiku vrátily do své původní barvy a velikosti. Ten pán šel k hostinskému, kde si objednal máslový ležák. Dudley už téměř nepochyboval. Rychle vyskočil od stolu za hostinským zaplatit. Pak se ho ještě zeptal, aby se ujistil: "Tohle je hostinec u děravého kotle, že?" "No jistě, člověče. Neříkejte, že jste to nevěděl." Divil se ten pán, co popíjel máslový ležák. "Hlavně mi neříkejte, že ten kotlík u dveří zase vítr někam odfoukl. Už mě nebaví shánět si pořád nové děravé kotle." Rozčiloval se hostinský. Dudley už věděl co teď udělá. Krb ho sice nepřemístí na King's Gross, ale může se dostat alespoň za Harrym a říct mu co se stalo. Vzal si tedy do ruky letax, hodil ho do ohně, vstoupil do krbu a řekl: "Ministerstvo kouzel, oddělení pro výzkum nových kouzel." V sekundě vypadl z krbu na jedné dlouhé chodbě přede dveřmi s nápisem VÝZKUM NOVÝCH KOUZEL Zaklepal tedy. Po chvíli stále nikdo neotvíral, a tak Dudley znovu zaťukal. Někdo prudce otevřel dveře. "Dudley, co tady děláš? Jak ses sem dostal? Nemáš za pět minut odjíždět z King's Gross?" ptal se ho Harry, který opravdu nečekal takovou návštěvu. "Já vím, ale nemohl jsem se tam dostat. V dopravě byl kolaps, všude je plno sněhu. Mám štěstí, že jsem se vůbec dostal k děravému kotli. Autobus totiž zajel do jedné ulice, kde…" "Dudley." Přerušil ho Harry, "na vypravování teď není čas. Musíš se dostat rychle na King's Gross." "Ale jak? Vždyť už to nemá…" "Musíme se tam přemístit. Bohužel ale nemám čas, je tu dost práce, ale mohl bych požádat jednoho z mých kolegů, aby tě tam vzali. Počkej chvíli." Harry odešel zpět. Dudleymu se však chvíle jevila jako věčnost. Věděl, že je málo času a přál si, aby si Harry pospíšil. Vůbec nevěděl, jestli to stihne, jestli Harryho pustí , nebo půjde s kolegou. Zda půjde vůbec , a jestli se jim podaří se přemístit. Naskakovala mu spousta otázek. Nevěděl, zda se má těšit, nebo raději už ani nedoufat. Hodinky už ukazovaly devět hodin padesát osm minut. To už však Harry, který nakonec dostal pětiminutovou přestávku, přišel, rychle chytil Dudleyho za ruku a rázem se ocitli na King's Gross přímo na nástupišti devět a tři čtvrtě. Na druhé koleji už stál vlak připravený k odjezdu. Dudley se narychlo rozloučil a nastupoval do vlaku. U dveří mu hned zkontrolovali jízdenku a pak okamžitě zavřeli dveře a vlak se rozjel. Pak si Dudley vybral jedno z prázdných kupé. Zavazadla si položil vedle sebe na sedadlo a sedl si. Chvíli pozoroval krajinu, ale brzo pocítil únavu a usnul. Najednou ho probudilo řinčení vozíku. V kupé se otevřely dveře a nějaká paní mu nabízela občerstvení, nebo svačinu. Dudley si tedy koupil čokoládu, kterou měl vždycky moc rád. "A vy jedete na kurz?" vyzvídala ta paní. "Ano." Přitakal Dudley. "No to by do vás člověk ani neřekl, že budete moták, vypadáte tak čarodějně." Usmívala se na něj. "No, to mě těší." "Tak vám přeji mnoho štěstí." Loučila se prodavačka a odcházela. "Děkuji!" stihl ještě říci. Dudley, který byl už celkem odpočatý zbytek cesty sledoval krajinu, která byla nádherně bílá. Stále ještě sněžilo a přesto, že vody zamrzaly, svítilo sluníčko. Cesta trvala opravdu několik hodin a tak netrpělivý Dudley snědl celou tu čokoládu na posezení. Brzy však už začal vlak zpomalovat, a bylo jasné že už budou brzy na místě. Když zastavili, průvodčí hlásil: "High-Stone, konečná, prosím vystupte." Dudley si tedy vzal všechny své věci a vycházel ven z vlaku. Spolu s ním bylo teď venku asi 30 dalších žen a mužů různého věku, kteří se tu rozhlíželi, jako Dudley. "Mojí milí studenti, vítám vás na High-Stone. Jmenuji se Anabela Black-Malfoy a celý týden vás budu společně s Nevillem Longbottomem provázet na tomto kurzu. Přeji vám proto mnoho štěstí a teď vás prosím. Aby jste mě následovali." Dudley se otočil a spatřil tu čarodějku, kterou tenkrát potkal u Olivandera.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mikča Mikča | Web | 28. dubna 2009 v 11:08 | Reagovat

Kdy bude další díl ?:D

2 elča elča | 28. dubna 2009 v 19:55 | Reagovat

neim...za dlouho;-)

3 lucrecia lucrecia | Web | 18. února 2010 v 22:26 | Reagovat

sníh v anglii? trochu nezvykli  :D ale jinak je ta kapitla skvělá

4 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 26. února 2010 v 17:45 | Reagovat

moc krásná kapitola...nedovedu si představit, co řekne Anabela Dudleymu, až ho uvidí mezi motáky O_O  ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama