8.Kapitola 1, část: HIGH-STONE

19. května 2009 v 16:35 | ja |  HARRY POTTER A PRINCŮV NÁVRAT
V blesku se mu teď vybavilo, jak se prve setkali, všechny vzpomínky a jeho ztracená naděje, že by se mohli ještě někdy vidět. Měl obrovskou chuť na ni zavolat, zdravit ji a říci, my se přece už setkali u pana Olivandera, pamatujete? Ale nakonec si uvědomil, jaká hloupost to je. Ona byla jeho učitelka a n obyčejný student , jeden z těch motáků. Věděl, že kdyby to udělal, první trapas by mu určitě přinesl nálepku hlupáka a přátelství mezi nimi by se asi nedočkal.
Dudley si moc přál, aby se alespoň na sebe podívali a aby ho poznala a dala mu to najevo, ale nic z toho se nestalo. Anabela se dívala do davu motáku lhostejným chladným pohledem. Dudleyho si vůbec nevšimla. A snad to bylo i dobře. Přestože se svobodně ženě, která dlouho žila v ústraní a měla špatnou minulost a proto se nemohla vdát, zprvu Dudley líbil, bylo to proto, že ji vždy přitahovali skvělí kouzelníci, kterých si každý na první pohled váží, ale přesto nejsou nijak slavní a arogantní, jako většina takových.
Dudley jí tak doopravdy připadal. Byl gentleman, milý, ty lichotky a slušnost, dobře vypadal, čistý hábit, to vše v ní budil ten hezký pocit. Myslela si, že to bude nějaký vážený pracovník na ministerstvu a že ho tam snad ještě někdy potká a blíže se seznámí. Vůbec by ji nenapadlo, že by mohl být moták. To jsou většinou odsuzování celou kouzelnickou společnost i svou vlastní rodinou, nemají peníze, nosí obnošené šaty, jsou hrubí a už vůbec si sami nenakupují v Příčné ulici. Přesto že Anabela učí na tomto kurzu, motáky sama pohrdá.
Z jejího hlasu to bylo i celkem patrné, ale všichni motáci jsou na toto chování zvyklí a skoro jim to vůbec nevadí. Zato Dudley by teď nejraději vystřelil jako špunt, když to zpozoroval. Naštěstí začal mluvit Seville, který tam také stál. Potom je vedli dlouhou chodbou do jakési síně, kde byla nachystaná slavnostní večeře.

Po večeři je poslali si odpočinout. Celý dav následoval jednoho pomocníka. Vyšli do prvního poschodí, kde se měli ubytovat. Každý dostal svůj vlastní pokoj, a to i protože většina motáků byla dospělých a chtěli mít soukromí. Procházeli dlouhou chodbou.
Pomocník vždy hlásil číslo pokoje kudy prošli a jméno toho, kdo tam bude bydlet. Říkal to podle abecedy, ale od opačného konce, takže se netrpělivý Dudley nemohl víc a víc dočkat až už přijdou k jeho pokoji a on si konečně vybalí a lehne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

líbí se ti tenhle článek?

Ano 76.8% (73)
Ne 13.7% (13)
Nevím 9.5% (9)

Komentáře

1 Mikča Mikča | Web | 19. května 2009 v 22:03 | Reagovat

nekdy si to prectu , ale dnes uz nemam cas...:-/

2 Metiss Metiss | Web | 2. listopadu 2009 v 20:11 | Reagovat

když o tom přemýšlím,v jakém příbuzenském svazku je A nabela s Malfoyovými.

3 lucrecia lucrecia | Web | 18. února 2010 v 22:32 | Reagovat

jo a chtěla jsem ti napsat, že jsem přidala novou kapitolu, ale nestihla jsem to, jinak bych ti to určitě napsala teď  :-)

4 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 26. února 2010 v 17:48 | Reagovat

krásné, ale krátké....jdu k další kapitolce =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama