8,kapitola:4,čast: High stone

18. června 2009 v 17:05 | ja |  Harry Potter a klíč k minulosti (8. kniha)
"Tak si tady lítej, mně už je to jedno. Až se přestaneš takhle chovat, tak si můžeme klidně popovídat. Ale teď musím říci, že jsem si myslel, že jsi hodnější sova. Takhle ses přece nikdy nechovala."
Ale přesto jeho taktika, jak uklidnit sovu vůbec nepomáhala. Dudley možná na chvíli uvěřil tomu, že by mu sova mohla rozumět, ale hned si uvědomil, že je to blbost. Nakonec si toho prostě přestal všímat.
Prošel pokojem až ke dveřím, kde stála police s knihami a ze zvědavosti si vytáhl jednu učebnici. Vzal si ji a rukou přejel přes obal, protože se mu vždy líbilo, jak nápis knihy vždycky hřál, zatímco obal byl při normální teplotě. Už kvůli tomu to byla jeho oblíbená knížka, ale až teď se rozhodl, že se odváží do ní alespoň trochu nahlédnout.
Bylo to nové vydání knihy, která díky svému autorovi získala velkou popularitu a snad byste v žádném kurzu pro začátečníky nezjistili, že ji nepoužívají. Napsal ji Henry Marlock už asi před sto lety.
Dudley si sedl k psacímu stolku na pohodlnou židli. Otevřel knihu a hned na titulní straně byl znovu ten hřejivý nápis:

Jednoduché
čáry a kouzla pro začátečníky

Henry Marlock

Na další stránce našel Dudley věnování:
Možná jsem tebou dříve jenom opovrhoval, ale teď jsem zjistil, že i ty jsi dcerou čistokrevného rodu a nemůžeš za svou nemoc. Rád bych ti znovu řekl, jak tě mám rád, ale asi to nikdy nezjistíš a jestli ti tohle někdy někdo přečte, už tu určitě nebudu. Moje přání je jenom, abys jednou poznala pravé štěstí, i když už nejsi mezi námi, a aby ses vrátila, i když jsme ti tolik ublížili….
Pro svou nejdražší neteř napsal strýček Henry

Dudley byl docela dojatý. Teď už docela pochopil, proč tohle bývá oblíbená kniha všech motáků. Všechny totiž nadchne už ten úvod a pak se rádi učí. Najednou ho však z úvah vytrhla znovu Shadow. Přilétla k němu a znovu ho klovla. Dudley ji praštil přes křídlo, takže sova jenom zakvílela. Pak uraženě zalétla do své klece a asi po deseti sekundách vždycky pípla. Dudley se vrátil ke své knížce a znovu si přečetl to věnování, které se mu tak líbilo.

"Opravdu velmi dojemné, že, Dudley?" uslyšel najednou hlas a měl pocit, že ho zná, ale nemohl si vzpomenout.
"Co? Kdo jste a kdo to se mnou mluví?" ptal se Dudley zmateně.
"Opravdu mě nevidíš?"
Dudley zvedl oči a nad sebou spatřil jenom obraz a lampu. Když ale zaostřil oči, všiml si, že opravdu mluví s obrazem.
"Á, to jste vy?"
"No ano. Sám já, Albus Brumbál."
"A jakože mě znáte?"
"Moc dobře si pamatuji, jak si na tebe Harry mockrát stěžoval, že mu všechno sníš a nosí po tobě oblečení. Jednou dokonce chtěl zůstat i přes prázdniny ve škole, a i když bych mu mile rád vyhověl, nemohl jsem mu vyhovět, protože by to pro něj nebylo dost bezpečné. Ale co ty tu děláš. Myslel jsem, že visím v pokoji, který je v budově, ve které se konají kurzy pro motáky."
"No, já přece…"
"Ale jistě, že se tak hloupě ptám. Jsi tu přece na učení, že? Víš ale, že nejsi moták ale obyčejný mudla?"
"To vím, ale myslím, že oni to neví, Harry říkal, že bych se tu prostě mohl učit, aby ze mě bylo něco užitečného."
"Ovšem, nikdo nic neví, pokud mu nikdo nic neřekne."
"Pane Brumbále, snad to nechcete nikomu na mě říci. Co kdyby z toho měl Harry nepříjemnosti."
"No tak kvůli tomu bych stejně nejednal nečestně."
"Ale…"
"Ale i tak budu jednat nečestně. Víš, oni si mě tu pověsili, abych vás hlídal a udělal dojem na ty, kdo se moc učit nechtějí. Taky, co jiného po smrti můžeš dělat. Přiznám se však, že mě tohle moc nebaví a rozhodl jsem se, že alespoň u tebe bych se mohl zachovat trochu jinak. Napadlo mě, že bys mohl být opravdu užitečný. Nebo alespoň někdo z tvých dětí."
"Ale já přece nemám žádnou ženu."
"To jistě, ale všiml jsem si, že se ti líbí Anabela."
"Jak to můžete vědět?"
"Viděl jsem tě u pana Olivandera, kdes nakupoval hůlku, a taky načerno, že?"
"Vy jste tam byl taky?"
"Já jsem teď všude. Každý mě chce mít na obraze, a pak nemám být unavený."
"No a i přesto, u ní přece nemám šanci. Jsem obyčejný mudla."
"To jistě jsi, ale po tomto kurzu nebudeš a pokud se budeš držet mých rad, tak z tebe bude dobrý kouzelník a ten si vždycky koho najde. I když jsem býval dost vysokého postavení, měl jsem slabost i pro lumpárny a porušování řádů. Proč myslíš, že jsem nikdy nevyloučil Harryho, když porušil snad všechny?"
"Měl jste ho rád?"
"To jistě, ale i tak byl vždy v právu. Jsem prostě taky z nebelvíru."
"No a jak to chcete udělat? Teda abych byl dobrý kouzelník?"
"Jednoduše. Zjistil jsem, jakou novou metodu plánují a ta se tak jednoduše používá, že je ale opravdu jednoduché trochu všechny oklamat."
"Mohu se vás ještě na něco zeptat?"
"Jistě."
"Proč mi vlastně takhle pomáháte?"
"No, říkal jsem přeci, že můžeš být docela užitečný."
"Myslíte Harrymu?"
"To jistě, ale je tu ještě něco. Když jsem zemřel, něco nečekaného jsem opravdu zjistil. Bohužel, jako mrtvý nemohu nic říci, ani naznačit, vlastně bych vůbec neměl nikomu pomáhat, takže jsem už něco zase porušil. Ale věřím, že je to pro dobro věci."
"Chápu. No a jak zjistím, o co se jedná?"
"To už nech na náhodě, osudu. Vlastně to můžeš úplně vypustit z hlavy a soustředit se na to, abys byl dobrý kouzelník."
"Dobře a co mám tedy udělat?" ptal se Dudley.
"Jedná se o to, že ty bys měl zítra dostat kouzelnický potenciál…"
"Co to…"
"To ti všechno vysvětlí zítra."
Dudley kývl a Brumbál pokračoval.
"Právě při zjišťování úrovně
by mohli přijít na to, že jsi mudla. Takže ty musíš udělat něco, abys na sebe upozornil." Albus se odmlčel.
"A to je všechno?" divil se Dudley.
"Myslím, že dál už ti nemusím nic vysvětlovat."
"Tak tohle mě ale přece totálně ztrapní."
Albus nic neodpovídal.
"A jak mám na sebe upozornit?"
Zase se nedočkal odpovědi.
"Dobře." Řekl Dudley po chvíli a vypadalo to, že jejich konverzace bude u konce. Dudley si znovu vzal do ruky knížku a myslel, že bude číst dál. Vzápětí ho ale napadla jedna otázka:
"A jak jste to vlastně myslel s tím -opravdu dojemné?"
"A tebe to nedojalo?"
"Ano trochu, ale proč?"
"Napsal to jeden zapřísáhlý člen Bratrstva čistého rodu. Nesnášel mudly, motáky, ani mudlovský šmejdy.
Jednou se mu však narodila neteř, která bohužel byla moták. Členové bratrstva, mimochodem i v kouzelnickém světě byli nezákonní, a proto se o nich nikde nemluví, měli za úkol takové lidi, zejména motáky likvidovat. Té dívce brzy po narození zemřeli rodiče, a tak veškerá péče o ni připadla na strýce. Ten se o ni musel starat a byl často kontrolován, zda neteř nestrádá.
Když však zjistil, že ona je moták a ani ve svých jedenácti letech nedostala svůj dopis, který by ji pozval do školy čar a kouzel, rozhodl se, že ji zabije. Bohužel pro něj samozřejmě v té době byly kontroly hodně časté a tak si z ní alespoň dělal služku a dost ji ponižoval.
Když dospěla a zjistila, co s ní chce strýc udělat, rozhodla se, že uteče z domu a začne "normální" život u mudlů. Henryho tohle zpočátku jenom švalo, ale pak mu bylo neteře líto a přišel na to, jak by bratrstvo oklamal.

Napsal tuhle knihu, ve které ji chtěl naučit kouzlit, ale bylo už příliš pozdě. Dívka byla dávno z domu a když se bratrstvo dozvědělo, jak chce motáka přivést do hrdého kouzelnického společenství pomocí jednoduchých kouzlíček, rozhodli se, že ho zničí, stejně jako všechny nečisté. Henry však zavčas nahlásil vše na ministerstvo. Vlastně udal veškeré svoje životní přesvědčení, aby si tak zachránil život a zachránil ho i ostatním obětem.

Přesto, že ministerstvo toto nelegální shromáždění celé vypátralo a zničilo, Henry zemřel. Poslední žijící člen bratrstva ho zabil kletbou, která se neodpouští, a sám byl nakonec odsouzen na doživotí v Azkabanu.

Jeho kniha byla sice vydána před sto lety, ale byla napsána už dříve. Tohle je už opravdu starý příběh. Po bratrstvu zůstaly jenom ty nejtajnější spisy ze soudu a nic jiného, než kniha Henryho se nedochovalo.

Dívka se samozřejmě ze světa mudlů nikdy nevrátila. V šestnáctém století byla upálená jako čarodějnice, protože dodržovala zvyky, které byly v té době dost podezřelé. Ale já si myslím, že ji zabily ze stejného důvodu, jako všechny ostatní."
"A jakého?" zeptal se Dudley.
"Z žádného. Prostě jenom tak. Je to tak hnusné."
"To je pravda."
Jejich hovor však přerušilo opětovné kvílení sovy.
"Jsi si jistý, že je ta sova v pořádku?" ptal se Albus.
"No to nejsem. Takhle kvílí snad už hodinu."
"Co kdybys ji tedy už přestal trápit a zjistil, co s ní je."
"A jak to mám asi zjistit?"
"Kontrolovals třeba, jestli ti nedonesla dopis?"
"Ne, tohle mě opravdu nenapadlo. Ještě nikdy mi žádný nedonesla."
"Copak ti měl důvod dřív někdo psát?"
"To je pravda."
Dudley se tedy natáhl do klece, aby zjistil, jestli má sova na noze něco uvázané, ale jakmile se rukou přiblížil kleci, sova ho klovla.
"Vídíte, a takhle se chová pořád."
"Opravdu?" ptal se Brumbál nedůvěřivě.
"Ano."
"A není to spíš tím, žes ji předtím něco provedl?"
"A co?"
"No sova například nesnáší, když ji někdo nadává, nebo bije. Když sova přinese dopis, měl bys jí pohladit, pochválit a ještě jí něco dát. A co já jsem viděl, zrovna tak ses nechoval."
"A jak jsem měl vědět, že přináší dopis?"
"Podívat se."
"Mě to ale nenapadlo." Pomyslel si Dudley, ale nahlas to neřekl.
"Teď mi to nechce dovolit."
"No, asi tě jako malého nikdy neučili říkat slovíčka na usmířenou. To je takové to promiň a třeba ještě pohlazení."
"Aha. No tak to mě teda učili."
"V tom případě bys to měl vyzkoušet. A mimochodem, jsem už unaven, takže asi půjdu do jiného obrazu."
"Jakého jiného."
"Přece do toho, kde mám postel. Přece sis nemyslel, že budu celý den stát a to i ve spánku." Řekl Albus a hned zmizel z obrazu.
Dudley nakonec sovu opravdu pohladil a omluvil se jí.
"No tak, přece se nebudeš na mě pořád zlobit. Chápej, já tě ještě tak neznám."
A mezitím se snažil dostat se rukou k její noze. Nakonec ho nechala a on uviděl ten malinký zmačkaný papírek připevněný k její noze. Přetrhl provázek a rozbalil dopis opatrně, aby se nepřetrhal. Byl opravdu malinký a ani text nebyl dlouhý. dudley letmo přehlédl těch pár větiček, aby se nejprve podíval kdo mu píše. A byl to Harry.

Ahoj Dudley,
Jak se ti tam líbí? Doufám, že se tam máš dobře.
Harry

Dudley se pousmál. Měl totiž radost, že si na něj Harry vzpomněl. Papírek složil a hodil ho do zásuvky. Pak si vytáhl pergamen a autobrk, což bylo péro, které nepotřebovalo inkoust, a proto bylo jednodušší k používání. K výuce však Dudley musel používat obyčejné brky s inkoustem. Rozhodl se tedy, že Harrymu ihned odepíše. Chvíli se ještě zapřemýšlel, jak by začal, ale netrvalo dlouho a čistý pergamen začaly zaplňovat první řádky textu.

Milý Harry,
díky za tvůj krátký dopis .
Pousmál se a pokračoval.

jsem rád, žes ho poslal a mohu ti odepsat, protože teď zrovna se začínám docela nudit. Jinak se mám opravdu vcelku dobře. Po dnešní večeři to vypadá, že určitě nic moc nezhubnu.
No, jsem docela rád, že jsme vybrali tenhle kurz. Vzpomínky budou určitě nezapomenutelné. Snad to všechno dobře dopadne a hlavně bez problémů. V pokoji mám obraz Brumbála a ten slíbil, že mi bude pomáhat. Dobré, že?
Měls pravdu, učit nás bude i Seville Longbottom a Anabela taky.
Doufám, že mě tu něco naučí a v práci ti budu užitečný. Snad jsem tě moc nevyrušil při vašem bádání nad tou novinkou. Musím říct, že už se na to těším a jsem docela zvědav, co to bude, pokud se to povede. Takže přeji hodně štěstí a čekám, že mě budeš informovat jak pokračujete. Nezapomeň pozdravovat Ginny, děti a taky kráteru.

Zdravím Dudley
Dopsal, položil autobrk a smotal dopis do trubičky. Sově, která si mezitím odpočinula a přestala konečně trucovat, ho uvázal na nohu. Znova otevřel okno, aby mohla odletět. Jakmile sova vzlétla, už zavíral okno,a by vločky, které se snášely z bílého nebe na zem, nenapadaly i do pokoje a aby mu nebyla zima. Ještě se díval na Shadow, která svou černou barvou kontrastovala s bílou krajinou, a proto byla dobře vidět.
Když byl pryč z dohledu, lehl si znovu na postel. Chtěl si alespoň na chvíli lehnout, ale nakonec usnul úplně.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

líbí se ti tenhle článek?

Ano 76.8% (73)
Ne 13.7% (13)
Nevím 9.5% (9)

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 18. února 2010 v 23:15 | Reagovat

dobrá slovní přestřelka

2 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 26. února 2010 v 18:40 | Reagovat

=) Moc krásné...ještě, že Dudleymu Brumbál poradil...ta sova by ho mohla uklovat k smrti, chudáka =D =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama