10. kapitola: ÚRAZ, 3. část

20. července 2009 v 19:43 | ja- a pište komenty, díky:- |  Harry Potter a klíč k minulosti (8. kniha)
"Co to děláte? Pane Weather?" křičela Anabela, která se hned za Dudleyem rozběhla.
"Já nechtěl, jenže já trochu špatně vidím."
"To jste to nemohl říct dříve?" zlobila se Anabela. "Pane Dursley, Dudley jsi v pořádku?"
Anabela klečela vedle něj na zemi, zatímco všichni se na ně koukali.
"Zavolejte někdo madam Remedyovou! okamžitě." volala Anabela.
Zatímco se jeden student rozběhl pro Marrine, Anabela se snažila Dudleyho vzkřísit.
"Vstávej, prober se." nic se ale nestalo.


"Propána, co se tu stalo?" volala zděšeně Marrine.
"Nevydařené kouzlo. Cvičili jsme tu a jeden student ho zasáhl."
"A co se stalo potom?" ptala se madam Remedyová. "Co se mu stalo?"
"Vyletěl do vzduchu a spadl přímo na zem."
"Kouzlo expeliarmus?"
"Ano."
"Zásah?"
"Přímo do hlavy."
"Spadl hlavou dolů?"
"Ano."
"Ještě něco?"
"Vůbec na nic nereaguje. Vypadáto, že je v bezvědomí."
"Není divu, po takové ráně na tvrdou zem."
"Co jste zkoušela? Snažila jste se ho probrat?"
"Ano, nereaguje."
"Musí ihned na ošetřovnu." uzavřela madam Remedyová. "Něco s ním musíme udělat."
"A co studenti?"
"Máte tu přece kolegy."
"Ano, Neville. ZAjdu za ním."
"Běžte hned, žáky tu přece nemůžete nechat. Já tu počkám."
Anabela odešla a do minuty byla zpět i s Nevillem.
"Z toho bude opravdu malér." řekl si, ale slyšela to i Anabela.
"Pro tebe? Snad pro mě." odsekla mu.
"Takže, s čím potřebujete pomoci?"
"Odneste prosím se mnou pana- jak že se to jmenuje?" zeptala se madam Remedyová.
"Pan Dursley, Dudley Dursley." odpověděla Anabela.
"Pomozte mi odnést pana Dursleye do ošetřovny."
"Jistě." souhlasil Neville.
"A vy tu pohlídejte studenty. Počkejte, než se Neville vrátí."
"Samozřejmě." řekla Anabela.
Dudley naštěstí nebyl už tak tlustý, a proto nebyl moc těžký, ale i přesto měli co dělat. Nakonec, když zjistili, že to přeci jenom nezvládnou Neville použil kouzlo.
"Vingadium leviosa."
Dudley se vznesl a Neville jenom hůlkou ukazoval směr.
Když došli na ošetřovnu položili ho na postel.
"Zkusím mu nalít nějaký lektvar, aby se probral."
"Dobrá."
"Děkuji za pomoc, raději běžte za Anabelou a domluvte se."
"Jistě." řekl Neville a odešel.

Asi za deset minu přišla Anabela.
"Už jste se domluvila s Nevillem?"
"Ano, ale taky se mu nechtělo učit více hodin navíc. Když jsem mu ale řekla, že jsem to zavinila já a měla bych se o něj taky postarat, souhlasil."
Anabela přistoupila k lůžku Dudleyho.
"JAk je na tom?" zeptala se.
"Zatím žádná změna."
"COže?"
"Neproobírá se."
"Ani nereaguje? na nic?"
"Bohužel."
"Proboha. To bude malér!"
"Máte o sebe strach?"
"Ano i o sebe, ale i o něj."
"Pravděpodobně utrpěl krvácení do mozku. Něco takového neumím vyléčit, ale mohly bychom ho poslat do Nemocnice svatého Munga.
"To je to tak vážné?"
"Ano. Nebude schopen pokračovat ve studiu."
"To je škoda. Zrovna on by byl určitě dobrý kouzelník." posteskla si Anabela.
"Mohla byste mi pomoci."
"Jistě a s čím?"
"Vezměte si tyhle látky a namočte je do lektvaru, pak mu je dejte na čelo. Uleví se mu."
Anabela vstala a udělala přesně to, co jí Marrine řekla.
Položila mu na čelo navlhčený šátek a chvíli se na něj zadívala.
"To je hrozné. Nidky by mě nenapadlo, že bych takhle pomáhala nějakému motákovi."
"Nezapomínejte, že už to není moták a navíc jste..."
"To zavinila sama, já vím." doplnila ji Anabela.
Po chvíli se Dudley začal probírat. pomalu otevíral oči a cítil šilenou bolest hlavy. Najedou však uviděl obraz Anabely. Dívala se mu do očí a měla dlaň na jeho čele. Myslel, že je to sen.
"Probírá se!!" volala Anabela.
"Opravdu? díky Bohu!"
"Kde to jsem:" zeptal se Dudley zmateně.
"V ošetřovně, panáčku." odpověděla mu Marrine. Dudley okamžitě poznal hlas té zdravotní pomocnice.
"Aha." odvětil. "Ale myslím, že už jsem v pořádku. Už mohu jít zpět."
"Tak to nejde, budeš muset..."
"Já mu to vysvětlím, Marrine." vložila se do toho Anabela, "Promluvím si s ním."
"JAk chcete." nebránila ji madam Remedyová a odešla.

"Co mi chcete vysvětlovat?"
"Došlo k vážnému úrazu."
"Ano, ještě teď mě bolí hlava."
"Vidíte, ani sám se necítíte v pořádku."
"Ale vždyť to nic není."
"Mýlíte se. Vypadá to na krvácení do mozku. Budete muset jít do Nemocnice svatého Munga."
"Myslíte jako ukončit kurz?"
"Ano."
"To si děláte legraci."
"Bohužel ne."
"Ale já nechci skončit."
"I mě to mrzí."
"Zabraňte tomu."
"To nejde."
"Jakto?"
"Vždyť vidím, že tam musíte."
"Znáte přece všelijaká kouzla, copak neznáte kouzlo na nemoci?"
"Na tohle já nejsem odborník. Dokážu udělat lektvar, ale žádný takový neznám. Opravdu to nejde."
"Kdy tedy odjíždím?"
"Pokud možno dnes."
"Cože? A co můj trest? Tedy chci říci, že jsem ohromen. Já chtěl kouzlit."
"Ano, vím jak vás to mrzí, omlouvám se, je to moje vina."
"Ne to není pravda, vy přece za nic nemůžete."
"Ale ano. Kdybych jenom nebyla tak hloupá."
"Nejste vůbec hloupá. Neznám lepší čarodějku."
"Oh, děkuji." pousmála se, "Ale i nejlepší čarodějka dostane padáka."
"Cože? VYhodí vás? kvůli mě?"
"Ne, ale kvůli mě ano. Ale asi to ukončím sama. Nechme toho. Mohl byste nějak kontaktovat rodinu aby si vás tu vyzvedli. Vlakem by to trvalo velmi dlouho."
"To by právě nešlo. Harrymu jsem poslal dnes odpoledne dopis."
"Cože? Harry je tvůj příbuzný?"
"No, ano."
"Nikdy nikomu neřekl, že má v rodině motáka."
"No protože já tak moták ani plně nejsem." řekl a zároveň si pomyslel. "Měl bych jí říct pravdu, ale to nemohu, budu jí muset lhát, jinak by měl Harry nepříjemnosti."
"Aha. Takže vám prostě jenom nejdou tak kouzla a přihlásil jste se na kurz motáků?"
"Přestně tak." řekl a oddechl si, že nemusí nic vysvětlovat.
"To je dobře. Víte, já motáky nesnáším a vás bych nechtěla nesnášet. Ale musím říci, že díky vám je alespoň respektuji. Když jste byl drzý, nevěděla jsem, jak reagovat, protože to jsem nikdy nezažila a pak jsem pochopila, že i oni jsou lidé a mají právo na svůj názor."
"Ne,ne, za to se vám chci omluvit právě já. Nechtěl jsem být drzý.
"To už je jedno. Nyní musíme dát vědět Harrymu, aby přišel."
"Ale jak?"
"Vždyť pracuje na ministerstvu. Tam je jednoduché se dostat. Když mě omluvíte, šla bych pro něj."
"Jistě."
"Zatím sbohem."
Když Anabela odcházela odbíjelo zrovna pět hodin.

Uběhla hodina a nic se nedělo. Dedlyeho už to ležení přestalo bavit a tak si řekl, že si půjde pro ten svůj trest za Anabelou.
Vstal z postele a vyšel z ošetřovny. Našel její kabinet a chtěl zaklepat, ale v tom si všiml, že tam není sama. Slyšel nějaké hlasy. Věděl, že by neměl odposlouchávat, ale nepřemohl se. Poznal totiž hlas Harryho.
"Takže dnes jede domů?"
"Ne, musíte s ním do nemocnice ke svatému Mungovi."
"Cože? Co se mu stalo?"
"Jeden student ho při hodině zasáhl odzbrojovacím kouzlem."
"Expeliarmus?"
"Ano."
"A kde je teď?"
"Na ošetřovně. Asi spí."
"To určitě." pomyslel si Dudley.
"Dobře, tak ho půjdu vzbudit." řekl Harry a Dudley docela zpanikařil, že ho uvidí, jak odposlouchává. Jenže v téhle chodbičce se nebylo kam schovat a na útěk byla moc dlouhá.
Harry chytl za kliku a Dudley se začal červenat, protože už dopředu přemýšlel, jak se bude vymlouvat.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

líbí se ti tenhle článek?

Ano 76.8% (73)
Ne 13.7% (13)
Nevím 9.5% (9)

Komentáře

1 Mikča Mikča | Web | 21. července 2009 v 19:20 | Reagovat

zajímavé

2 lucrecia lucrecia | Web | 19. února 2010 v 20:43 | Reagovat

ach jo taková smůla

3 ♥♥Hermionka♥♥ ♥♥Hermionka♥♥ | E-mail | Web | 27. února 2010 v 10:48 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama