14. kapitola

7. srpna 2016 v 22:39 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)
Harry si s tím však nemusel lámat hlavu. Kulička, kterou svíral v ruce se sama pomalu zvětšovala, až do takové velikosti, jako malá peněženka. Harry váček zkoumal, až našel, že lze z jedné strany otevřít.

"Ano, jistě! Tohle je nezjistitelné zmenšovací kouzlo!" pomyslel si a ihned vložil ruku dovnitř. Pohmatem cítil, že je uvnitř nějaká kniha. Chytil ji a vytáhl.
"A vida! To je kniha o černé magii od Henryho Marlocka," ta, která jim už několikrát poodhalila spoustu tajemství, zaradoval se Harry. Hermiona byla chytrá, že mu zabalila zrovna tuto knížku. Jistě tam najde něco, jak se bránit před mozkomory...
Dál Harry nahmatal něco jako hůlku. Harry si ji zblízka prohlížel - březové dřevo, jaké však bylo jádro, nevěděl. Kouzla s ní hned zkoušet nechtěl, bál se, že by ho někdo mohl vidět, a tak ji raději rychle vrátil zpátky s tím, že ji použije v případě opravdu nejvyšší nouze. Ve váčku byl ještě také balíček keksů, čokoláda a jiné dobroty a sladkosti pro zlepšení nálady, což působilo jako částečná obrana proti mozkomorům. Kromě nějakého oblečení, dalších knížek, Ronova křesadla, které dříve přenášelo vysílání Fénixova řádu. To již však dnes nebylo v provozu, takže přesně nechápal, k čemu mu to bude.
To vše ale záhy vysvětlilo psaní, které Harry ve váčku našel.
Milý Harry,
V první řadě ti chci napsat, že tě mám moc ráda a už teď mně i našim dětem neskutečně chybíš. Nechci ti psát o tom, jaký mediální tlak teď naše rodina prožívá. To co se stalo je opravdu neskutečná nespravedlnost, ale pro závistivce úžasná senzace. Musíme tomu ale čelit. Nikoho z nás k tobě nechtěli pustit, jen Hermionu, která jako studovaná advokátka a jako tvoje obhájkyně měla právo tě navštívit. Chovají se k tobě, jako bys byl nějaký zločinec a vetřelec, vůbec ministerstvu nevěřím, mám dojem, že se tě prostě potřebovali zbavit, ale neboj, děláme všechno proto, abychom tě dostali co nejdříve ven.
Hermiona byla navíc tak chytrá, že vymyslela ten nápad s nezjistitelným zvětšovacím kouzlem a George nám pomohl váček očarovat tak, abys jej později vyzvracel. Však znáš ty jeho dávivé dortíčky, tohle pro něj byla hračka.
Zabalili jsme pár základních věcí, hůlku, sladkosti pro lepší náladu, nějaké knížky, a křesadlo - je očarované. Táta, však víš, jak miluje mudlovské věci, inspiroval se u nich a trošku jej vylepšil, takže kromě toho, že přenáší signál od nás k tobě, tak pokud budeš mluvit ty, také tě uslyšíme. Jsem pořád doma, ten přístroj, přes který v době Voldemorta vysílali přenos, máme u nás, takže když budeš mluvit, uslyším tě.
Dudley s Anabelou, Ron, Hermiona, Neville, Lenka, všichni tě moc pozravují. Snad se brzy uvidíme.
Líbá tě tvá Ginny.
Místo, kde byla Ginny podepsaná si Harry přiložil na rty a na okamžik mu probleskla hlavou všechny šťastné a společné chvíle, ale i smutek z odloučení. Dopis opět opatrně zabalil do ruličky a vrátil do malého váčku. Ihned vzal do rukou křesadlo a stiskl je. Položil si ho blíž k uchu a slyšel slabé šumění.
Harry se nejistě rozhlédl kolem sebe. Pro jistotu ale vstal a podíval se za všechny rohy, zda jej někdo nesleduje. Byl tu sám. Znovu tedy položil křesadlo k uchu a stiskl.
"Ginny, Ginny, slyšíš mě?"
Stále to jen šumělo, a tak Harry několikrát nejistě opakoval její jméno.
"Ano, Harry!"
Byla to ona, Harry konečně slyšel její hlas, ze kterého až k němu bylo cítit štěstí, že jej může slyšet, ačkoliv jsou tak daleko od sebe.
"Ginny," zašeptal něžně.
"Díky bohu, Harry, že ses ozval. Jsi v pořádku? Nic ti není?"
"Jo, v rámci možností…" odpověděl Harry. "Ginny, já nechci moc dlouho mluvit, jen jsem tě chtěl slyšet," řekl nejistě, "může mě někdo slyšet. Všechny ode mne pozdravuj. A - Ginny - mám tě moc rád."
Jak to Harry dořekl, pustil křesadlo na zem. Byl to silný muž a tak potlačoval slzy stesku a dojetí, oči se mu však leskly. Byl by rád s Ginny mluvil déle, nemohl však být neopatrný. Pro lepší náladu si alespoň ulomil tabulku čokolády, vložil ji do úst a nechal ji tam pomalu se rozpouštět. V tomhle depresivním místě měla i obyčejná čokoláda kouzelné účinky. Pohodlně se uvelebil, vzal do rukou knihu jeho předka Henryho Marlocka, kterého dávno považuje za největšího čaroděje všech dob, zakladatel temného řádu, obdoby toho, co později vytvořil Voldemort. Ten se však na rozdíl od Henryho nikdy nevydal na tu správnou cestu…
Harry pohladil knihu po hřbetě, otevřel a prolistoval. Hledal něco, co by mu pomohlo se dostat ven, nebo něco o mozkomořích. Jak tak listoval, narazil na kapitolu o Neviditelném plášti, když tu mu došlo, že ten jediný, kdyby měl, že by mu pomohl se odsud dostat. Plášť však byl již před rokem obětovaný na záchranu Harryho matky. Harry se dostal i ke kapitole o kameni vzkříšení. Když otočil dál, narazil na nepopsaný dvojlist, byla tam jen očíslovaná stránka. Číslo však bylo neobvyklé. Harry si všiml, že to není obyčejné číslo, ale nakreslení malí hadi. Když se na ně upřeně zahleděl, měl dojem, že se pohybují. Najednou si Harry uvědomil, že nekouká na číslo, ale na zvláštní nápis, psaný v symbolech, které nikdy neviděl.
"kdyby tu tak byla Hermiona," pomyslel si Harry. Ta se v tomhle skvěle vyzná. Chvíli na ty hady koukal, až se mu před očima text jakoby rozluštil.

"Chasaší," Harry zasyčel jako had, ve skutečnosti však jen přečetl hadí nápis. Hadi se vpili do stránky a zmizeli. Po chvilce se jeden objevil na horním okraji stránky a začal se všelijak kroutit a zanechávat za sebou stopu. Byl to text, který Harry ke svému velkému překvapení dokázal přečíst a ačkoliv byl v hadím jazyce, přesně tomu rozuměl, jakoby šlo o jeho mateřštinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ahoj Ahoj | 8. srpna 2016 v 12:53 | Reagovat

Skvělá kapitola!!! :-)
Moc se ti povedla.
Už se těším na pokračování.

2 Pumprloška Rajčatová Pumprloška Rajčatová | 10. února 2018 v 10:05 | Reagovat

Páni s takovýma kouzlama se divím, že má vůbec harry takový problémy. :D Těším se, co bude dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama