18. Návrat do Londýna

3. července 2017 v 11:01 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)


Hned večer, přesně jak Ron a Hermiona předpokládali, zjistili, že Harry Potter utekl z přísně střeženího vězení v Azkabanské pevnosti, kterou hlídaly desítky mozkomorů. Ministr financí málem pukl vzteky, když to zjistil, a okamžitě svolal tiskovou konferenci, aby vydal k tomuto případu svoje vyjádření.





VÝZVA MINISTRA KOUZEL

Harry Potter - nebezpečný čaroděj, který se dal na špatnou stranu, uprchl z vězení, přestože byl hlídán desítkou mozkomorů. Pokud by o něm někdo něco slyšel, nebo ho dokonce viděl, ať neprodleně informuje ministerstvo. Harry Potter byl obviněn z velezrady a pokusu o převrat a získání ministerského křesla a ovládnutí celého kouzelnického světa v Anglii. Zřejmě utekl stejně, jako před lety jeho kmotr Sirius Black, přesto, že posledních 5 let hlídají Azkaban opět mozkomorové. Ti nahradili bystrozory, během jejichž dozoru nad pevností uprchly z Azkabanu desítky smrtijedů. Z toho důvodu také důrazně varujeme všechny, aby byli napozoru před těmito kouzelníky, jejichž mysl ovládla pýcha a temnota, a kteří chtějí škodit celé naší kouzelnické společnosti.

Díky nové pravomoci, kterou mi udělil jednomyslným hlasováním starostolec jsou nyní bystrozorové přímo pod mým vedením. A proto jim nařizuji střežit všechna místa, kde by se mohl tento nebezpečný čaroděj Harry Potter pohybovat, hlídat všechny krby, kterými by mohl cestovat, sledovat všechna košťata, dále nařizuji povinnost zaregistrovat každou nově prodanou hůlku a každý krb nově přidaný do letaxové sítě za poslední půlrok. Každý, kdo by Harrymu Potterovi pomáhal jakkoliv, včetně jeho rodiny, čeká stejný trest jako jeho za útěk z vězení - mozkomorův polibek!



Harry si však tento článek přečetl až s několikadenním zpožděním, kdy k němu na návštěvu přijel Dudley s Anabelou, Ronem, Hermionou a Ginny. Dudley suverénně řídil automobil, který zdědil po svém otci, ačkoliv ho již několik měsíců nepoužíval.

"Řízení auta je jedna z mála věcí v životě, na které nikdy nezapomenete," prohlásil, když zaparkoval do úzké mezery mezi dvě auta. Když ale viděl, že Anabela protočila panenky, rychle dodal: "samozřejmě to není nic oproti tomu, když jsem poprvé spatřil tebe, miláčku," zazubil se na ni, "Tak velmi jsi mi učarovala, že…"

"Já nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem zjistila, že jsi ve skutečnosti moták," řekla škodolibě.

"Já…no…vážně? Nestudoval jsem v Bradavicích?"

"Anabelo, vždyť on nic neví, ne?" připomínala Ginny opatrně, "dávali jste mu - no - ten lektvar - tehdy - kvůli kontrole - víš, co myslím…"

"Ach ano," vzpomněla si Anabela.

"Jaký lektvar?" nechápal Dudley.

"Ale to nic, oni si z tebe dělají legraci, víš?" řekl spěšně Ron.

"Každopádně řídit auto, to se opravdu nezapomíná," dodala Hermiona a přitom mrkla na Anabelu. Nechápala, jak je vůbec možné, že zrovna tohle se mu z paměti nevymazalo.

"Stejně jsem už uvažovala o tom, použít ten paměťový lektvar - ten co vymyslel Harry," řekla Anabela.

"A k čemu miláčku?"

"Právě protože se tak ptáš…a už toho nechme," uzavřela Anabela.

"Souhlasím s obojím," řekla Hermiona, "bylo by to správné."

"Nejdřív ale musíme pomoct Harrymu, a až se tohle vyřeší, bude dostatek času na to ostatní."

"Alohomora," vyhrkla Hermiona tentokrát pohotově, nechtěla, aby si ji zas Ron dobíral pro nedostatečné kouzelnické cítění.

"Neměli bychom na Harryho přeci jen raději zazvonit? Aby se nevyděsil, že jsme ho přepadli, že je to někdo z ministerstva?" zeptal se Dudley.

"To by byl vyděšený tak jako tak - jako kdo že to na něj zvoní, chápeš?" řekla Anabela.

"Přesně tak, takhle jej alespoň mile překvapíme," řekla Hermiona, když vstupovala dovnitř.

"Ginny!" vykřikl Harry, když ji uviděl, "Přátelé! To je ale překvapení! Tak jste se přijeli podívat na utečence? Několik dnů jsem o vás nic nevěděl, měl jsem obavy, co se stalo," říkal Harry, když se s každým z nich vítal podáním ruky a krátkým obejmutím.

"Hned ti všechno vysvětlíme," řekla Hermiona.

"Dudley, Anabelo, i vy jste přijeli, to je milé, ale kde máte malého Luciuse Vernona?"

"Nemohl s námi přijet, jak víš - má ještě hlídáčka, nechtěla jsem riskovat, že by sledovali, kam jsme odjeli, hlídá ho babička…"

"Myslíš jako teta Petunie?" zeptal se Harry nevěřícně.

"Ano - totiž vztahy mezi námi se dost zpravily, co se Lucius Vernon narodil. Je teď jako vyměněná."

"To moc rád slyším," řekl Harry.

"Tohle ale asi moc rád neuvidíš," řekla Ginny a podávala Harrymu výtisk Denního věštce s VÝZVOU MINISTRA KOUZEL.

"Co to má znamenat?!" rozčiloval se Harry po přečtení článku.

"To vysvětluje i to, proč jsme se několik dnů neozývali. Kontrolují krb, kterým jsme sem chtěli cestovat, jelikož je nově zaregistrovaný do letaxové sítě. Nemůžeme ho používat, protože by ihned zjišťovali, kdo jím cestuje a našli by tě," řekl Ron

"Dokonce včera ministr vydal zákaz létání na košťatech bez speciálního ministerského povolení, které jsme samozřejmě my, jako tvoje rodina nedostali," stěžovala si Ginny.

"Proto jsme taky přijeli autem," dodala Anabela, "jelikož auta nikdo nesleduje, nenapadlo by je, že bychom mohli použít auto."

"Chtělas říct, ZATÍM je to nenapadlo…," zdůrazňoval Dudley.

"Nechápu ale, k čemu je tohle dobré. Ministr se asi zbláznil, jestli si vážně myslí, že jsem takový lump," kroutil Harry hlavou.

"Zřejmě mu moc úplně zatemnila rozum, jinak si to vážně nedovedu vysvětlit. Po tom všem dobrém, co jsi udělal, a nemyslím tím jenom boj proti Voldemortovi…"

"Dobře, Hermiono, ale to byla práce nás všech…" připomínal Harry.

"Ano, ale nemyslím tím jenom to. Co třeba všechna ta nová kouzla, lektvary? Kolika lidem jsi pomohl? Copak takhle se někdy choval nějaký diktátor. Většinou to byl člověk v něčem špatný už od dětství…"

"Zkoumat jádro, takového člověka je teď myslím, bezpředmětné a zbytečné. Na to není čas," řekla Ginny.

"Přesně tak," souhlasil Ron, "musíme tě odtud co nejdřív dostat?"

"Copak tady nejsem dost v bezpečí?"

"Kvůli tomu čerstvě zaregistrovanému krbu ne. Existuje totiž určitá pravděpodobnost, že by si ověřili, kdo ho registroval…Proto musíme zmizet…" řekla Anabela.

"Ale přece mě jen tak nemůžete naložit do auta a odvézt domů! Vždyť vidíte, co píšou tady v tom článku. A ministrovi by stačilo i malinké podezření…"

"Ale no tak Harry! To nás tak málo znáš? Opravdu nás podceňuješ," řekla Hermiona a s úsměvem a očekáváním, že Harryho ohromí vytáhla z očarované kabelky malou lahvičku. "Předpokládám, že tohle poznáváš," zazubila se.

"Mnoholičný lektvar?"

"Zcela jednoduchý trik," řekla, "na tohle ministr asi zapomněl."

"To bych ale musel pít třeba i celý rok," řekl Harry a při té představě se mu udělalo malinko mdlo, "víš přece ,že to chutná jako skřetí moč."

"To mi ani nepřipomínej, víš kolikrát jsme ho už museli v minulosti použít."

"Harry, ale uznej, že pít celý rok skřetí moč, je pořád lepší, než dostat mozkomorův polibek," řekl Ron v legraci.

"Hele, zvládl to Barty Skrk Junior, zvládneš to taky," uzavřela Ginny.

"A máme takové zásoby?" ujišťoval se Harry.

"Ano," odpověděla Anabela, "sama jsem ten lektvar připravovala. Nezapomínej, že jsem před rokem učila v Bradavících lektvary. Jsem v tom opravdu dobrá," řekla s neskrývavou hrdostí.

"Ta lahvička je očarovaná," dodala Hermiona. Až to budeš pít, budeš mít pocit, že je bezedná. JE v tom zásoba minimálně na - kolik jsi říkala Anabelo?"

"Určitě vydrží tak měsíc."

"Skvěle," řekl Harry, "a teď poslední otázka - v koho z vás se mám proměnit?"

"O tom jsme dlouho přemýšleli. Není to lehké udělat to tak, aby to bylo nenápadné. Člen rodiny navíc v téhle době, to je hodně podezřelé, a nemůžeš se proměnit ani v nikoho z nás, co kdyby pak zjistili, že je na dvou místech zaráz? Hned by se na to zaměřili…" vysvětlovala Ginny.

"Proto mě napadlo, že by ses mohl proměnit v mého tátu," řekl Dudley.

"Strýce Vernona?" zeptal se Harry napůl s překvapením a napůl zděšeně, "vždyť už je kolik let po smrti."

"Ano, ale to je právě - nechci, aby to vyznělo nějak špatně, Harry, ale je to výhoda. Kouzelníci totiž neví, že zemřel, teda - těžko by je to napadlo, nebo si to ověřovali. A co by bylo špatného na tom, že by byli na Grimauldově náměstí u Dudleyho a Anabely na návštěvě a hlídali malého Luciuse Vernona?" řekla Ginny

"Je to ale dost morbídní. Vždyť už je dlouhou dobu pochovaný. Copak chcete takhle využívat mrtvého?"

"Se souhlasem mámy a teda - vlastně to byl její nápad. Prohrabala se v jeho osobních věcech, které poté, co zemřel, zabalila do krabic a uložila na půdu. Našla tam několik hřebínků a v nich jeho vlasy, v krabičce s holícím strojkem bylo i několik jemných chloupků na štětečku, a dokonce našla krabičku, kam si odkládal vypadané zuby, víš přece, že ke konci už nosil jenom protézu. Ty nám asi poslouží nejvíc. Osobně jsem to na sobě vyzkoušel a - doopravdy to funguje, i když už táta nežije."

"Souhlasím, že je to hrozné, je to opravdu příšerné řešení, Harry," řekla Hermiona až skoro zdrceným hlasem, "ve skutečnosti bych ti to nejraději rozmluvila, ale když si uvědomím, co všechno ti hrozí, jak tě neprávem obvinili a zavřeli do Azkabanu, přijde mi to jako nakonec dobrý nápad. A jsem si jistá, že tvůj strýc, by to pro tebe udělal, kdybychom se ho mohli zeptat…"

"S tím si právě nejsem vůbec jistý…" procedil Harry mezi zuby při vzpomínce na dětství, kdy býval několik dnů bez večeře, nebo když mu strýc přemontovával mříže na dveře i okno, pálil dopisy z Bradavic. Vzpomínka na něj byla pro Harryho skličující. Nepamatoval si, co kdy pro něj udělal dobrého.

"Alespoň pro tebe udělá jednou v životě něco užitečného," řekla Ginny jako by Harrymu četla myšlenky. Harry měl dokonce pocit, že je doopravdy četla.

"Tak pokud s tím tedy všichni souhlasí, není to zas tak špatné řešení. Jde přece jen o pár zubů nebožtíka," vtipkoval zase Ron.

"Buď zticha!" okřikla ho Hermiona.

"Ale má pravdu, o dost horší a nepřijatelnější by bylo třeba vykopat rakev a exhumovat ostatky mého strýce a zkoušet to na tom..."

"Myslím, že tohle téma už bychom mohli uzavřít," řekl Dudley a přitom koukl na Rona. Ten se pokusil o smířlivý pohled, přesto byl Dudley mírně zaražený, a to hlavně ve chvíli, kdy Harry vypil první dávku mnoholičného lektvaru a začal se proměňovat na Vernona. V tu chvíli mu ani nedošlo, že se měl předtím raději svléknout, protože Vernon - a ačkoliv není slušné to tak říct, nezbývá než jinak - zkrátka Vernon Dursley byl tlustý jako prase domácí. Když cítil, že švy oblečení na jeho těle začaly praskat, vyrazil do koupelny jako střela, ale bylo už pozdě.

"Harry jsi v pořádku?" volala na něj Ginny.

"Jo, jsem," odpověděl Harry hlasem, který mu nebyl zrovna dvakrát příjemný. Aby se o sobě přesvědčil, stoupl si před zrcadlo. Měl nadměrně tlustý krk, tělo ve tvaru soudku, buclaté líce a plešku a zestárl minimálně o 30 let, "teda, chci říct - bojím se, že až mě uvidíš, předstaneš mě mít ráda," zavtipkoval.

"Dobře," zasmála se Ginny, "hele, tady máš oblečení, to ti posílá paní Dursleyová, máš si to obléct, ale říkala, že neví, jestli ti to bude, není si jistá z jakého období přesně to je, prý pan Dursley ke konci ještě o něco přibral. Tak se do toho nervi, nejdříve to když tak kouzlem zvětšíme," vysvětlovala a podala mu oblečení skrz pootevřené dveře.

Harry se oblékl, bylo mu to tak tak, a doslova se vykolíbal ze dveří.

"Vážně nejsem zvyklý tohle tahat," prohlásil, když na něj všichni zírali a snažili se potlačit smích. Nakonec první, kdo se začal smát byl Dudley, což vlastně dost uvolnilo atmosféru a začali se smát všichni.

"Harry, opravdu ti věřím, taky jsem byl kdysi takový cvalík, ale musím říct, že jako mému tátovi ti to docela sluší," smál se.

"Tak vyrazíme ne?" navrhla Ginny, "pomůžu ti s balením."

"Ještě bychom to tu měli dát do původního stavu, co říkáte?" navrhla Hermiona těsně před odjezdem. Mávla hůlkou a věci, které nebyly na původním místě, se vznesly a samy od sebe se uklidily tam, kam patřily. Harry si ještě nostalgicky prohlédl domeček, který v posledních dnech byl jeho domácím vězením. V síni na fotkách viděl rodinu, která tu zřejmě dříve bydlela, nebo domek patřil jejich prarodičům, kteří už zemřeli. Děti na fotce byly ve věku jeho dětí a přesto, že mudlovské obrazy se nehýbají, jednu chvíli měl pocit, že jejich otec na něj zamrkal.

"Sbohem," zašeptal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ahoj Ahoj | 9. července 2017 v 15:31 | Reagovat

Skvělé!!!
Už jsem ani nedoufala, że napíšeš další kapitolu..
Moc se těším na pokračování :-)

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. srpna 2017 v 19:43 | Reagovat

To já jsem sem jen náhodou z nostalgie zavítala a vidím další kapitoly. Výborně.

3 Pumprloška Rajčatová Pumprloška Rajčatová | 10. února 2018 v 10:55 | Reagovat

Koukám, že to bude ještě pořádně zajímavý a nějak se to určitě ještě zamotá. :D Pěkné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama