19. Co se dělo v zajetí

10. července 2017 v 21:59 | elča |  Harry potter a polibek smrti (9.kniha)

Uprostřed temné noci, kdy svit měsíce zakrývala černá mračna, se před branami kouzelnického sídla objevili dvě temné postavy. Proklouzly dovnitř a s sebou vlekli jednoho dalšího člověka, který byl s nimi zřejmě proti své vůli. Vstoupili do hlavní haly, kde u stolu sedělo deset dalších s kápí, která zakrývala oči.



"Máte ho?" zeptal se slizkým hlasem jeden z nich.

"Ano, přišel zcela dobrovolně," řekl jeden z těch dvou hrubým hlasem a strčil do spoutané oběti tak, že spadla na zem a zlomila si nos. Byla to taková bolest, že nevydržela a vyjekla, což rozesmálo všech ostatních dvanáct.

"Posaď se u nás," řekl zase ten se slizkým hlasem. Dva temní muži, kteří právě přišli, zvedli zajatce ze země a posadili ke stolu mezi sebe.

"Řekni konečně! Mluv! Dokážeš vzkřísit mrtvého?!" zeptal se jeden ze smrtijedů. Byli to oni, o tom nebylo pochyb.

"Já, já - nechápu," koktal ten zraněný muž, v očích měl neskutečnou hrůzu a zděšení z toho, co se stalo.

"Tak umíš to?!" zařval na něj další smrtijed.

"To přece nejde, neumím to, ne…"

"Avada kedavra!" zařval ten se slizkým hlasem.

"Jsou to obyčejní šmejdi. Vyvraždíme je všechny!" zvolal další a ostatní se k němu přidali, "mudlové si nezaslouží mít byť jen kapičku kouzelnických schopností!" křičeli jeden přes druhého.

"Ovšem, pořád nám nikdo neřekl, jak bychom mohli oživit našeho pána," řekl další a sklonil hlavu směrem na druhou stranu místnosti, kde ležela skleněná bedna a v ní přikrytá mrtvola Lorda Voldemorta.

"Už tím, že jsme ukradli jeho tělo, jsme vyděsili celý kouzelnický svět. Nyní si všichni budou myslet, že se náš pán vrátil," řekl ten se slizkým hlasem.

"Přesto - přiveďte ty dva!"

Po chvíli do místnosti přivlekli Severuse Snapea a Lily Potterovou. Oba byli v zuboženém stavu.

"Dáváme vám poslední možnost, abyste nám řekli, jak se vám podařilo ožít!"

"Nemáme, co nového bychom vám řekli," odpověděla Lily, "já jsem přece nikdy nebyla mrtvá."

"Tvůj příběh už známe, ale máme ti věřit!?" osopil se na ni jeden z nich a druhý hned dodal: "Ale ten druhý - ten mrtvý byl. Nikdo nezná způsob, jak ožít. To tajemství znal jen pán zla a tento zrádce. Fuj!" odplivl si.

"Za zradu našeho pána jsi měl zemřít! Složil si neporušitelný slib, že mu budeš do smrti sloužit!" křičel na něj další.

"Ano, do smrti - a taky jsem nakonec zemřel," řekl Snape.

"Právě," řekl pomale, ten se slizkým hlasem, "a máš poslední možnost nám říct, jak jsi ožil! Jinak znovu zemřeš,"

"Nebojím se smrti, už jednou jsem ji podstoupil a -…" pak se podíval na Lily a jeho statečnost byla pryč. V mysli mu běžela hlavou pravda o tom, že by nechtěl Lily znovu opustit. A v jejích očích viděl víc než jen přátelství, cítil nějakým způsobem i její náklonnost, která po celou dobu pobytu v tomto vězení sílila. Nemůže ji přece opustit, musí ji chránit, říkal si pro sebe. Tajemství svého návratu dobře znal, Harry s Anabelou a Dudleyem mu několikrát vyprávěli, jak to bylo, což se dočetli v knize od uznávaného čaroděje Henryho Marlocka. Tuto schopnost dává člověku pouze kámen vzkříšení v kombinaci s dobrým skutkem, kdy něčí duše zachrání život druhému, aniž by o něčem věděla. Věděl, že kdyby jim to řekl, smrtijedi by nebyli schopní Voldemorta tímto způsobem vrátit, ale ohrozil by životy dalších lidí, kteří do toho byli zapojeni - nejen Harryho, ale také Anabely, Dudleyho, jejich malého synka, no a především i Skorpiuse MAlfoye, který měl s kamenem co dočinění. Každého by unesli a vyslýchali, a nakonec nejspíš i zabili. To nemohl připustit. Nakonec se mohl jen vzdát svému osudu a čekat na smrt, ještě jednou se podíval na Lily s vděčností za to, že si k ní mohl opět najít cestu a zavřel oči.

Po dlouhé Snapeově odmlce nakonec jeden ze smrtijedů zvedl ruku mávl s ní a zvolal: "Avada…"


"CINK, CINK, CINK!" ozval se náhle zvonek uprostřed noci. Ginny vyskočila z postele, hodila na sebe župan, vzbudila Harryho ať rychle vypije mnoholičný lektvar, kdyby náhodou příšla kontrola a běžela rychle otevřít, aby to zvonění pokud možno nevzbudilo malého Luciuse Vernona. Když se strachem otevřela dveře, překvapením vyjekla.

"Oooh! To jste vy?!"

Ve dveřích stála Lily Potterová, promoklá, vystrašená a celá se třásla.

"On - on - on se vrátil…" zajíkala se.

"Pojďte honem dovnitř! Uvařím vám čaj. Posaďte se, já jdu vzbudit Harryho, ten bude nadšený!" řekla a utíkala pro něho. Když to Harry uslyšel, nejraději by se za mámou rozběhl, ale ve Vernonově těle to šlo dost těžce, sotva se vyšoupal ze dveří koupelny a došel do obývacího pokoje.

"Mami," vyjekl. Ta ale zírala naprosto nechápavě.

"To je Harry," vysvětlovala Ginny, "oni ho teď hledají, tak použil mnoholičný lektvar."

"Voldemort?"

"Spíš ministerstvo," řekl Harry, ačkoliv poznámka jeho mámy o Voldemortovi ho zarazila "ale to je teď vedlejší! Můj bože, mami! Měl jsem o tebe takový strach!" zajíkal se, "co se ti stalo? V jakém jsi stavu?" Harrymu se úplně svírala hruď při myšlence, že by jeho máma teď mohla být mrtvá, ale zároveň byl plný štěstí, že ji vidí. Strašně rád by ji padl do náruče, ale jak vypadal - věděl, že by její křehké tělo rozdrtil.

"A co Severus? Ten s vámi nebyl?" zeptala se Ginny.

"Ach, Severus…" zašeptala Lily, "pomohl mi utéct. Doteď nechápu, jak se mu to podařilo. Nechtěla jsem ho tam nechat, ale trval na tom, že musím jít a přivést pomoc."

"Tak to mi spadl kámen ze srdce," řekla.

Harry se na ni nechápavě podíval.

"Víš, měla jsem hrozný sen. Zdálo se mi, že vás unesli smrtijedi a že Snapea - no, že ho zabili…měla jsme strach, že to byl zas jeden z těch prorockých snů, co se mi zdává. Však víš..."

"Možná že byl prorocký, ale do minulosti. Nemám přesně pojem o čase, kolik je to dní, týdnů, měsíců…Ale smrtijedi nás skutečně unesli. A Snapea málem zabili, to už je taky delší doba, kdy se to stalo."

"Málem ho zabili?"

"Co se stalo? Proč vás vlastně unesli?" ptal se Harry.

"Nejspíš hledali způsob, jak oživit Voldemorta. Pamatuješ si na ten můj sen? Když vyvolávali ducha Voldemorta u těch mudlovských čarodějů, řekl jim, at se zeptají Snapea."

"Ano, přesně tak to bylo. Mučili nás a týrali, abychom jim řekli, jak jsme ožili. I mě, protože si mysleli, že i já jsem byla mrtvá a ožila jsem."

"Neboj mami, teď už si tě ohlídám," prohlásil Harry bojovně, "nic se ti nestane, to nedovolím!"

"A co Severus? Jak to, že ho zabili málem?"

"Řekli nám, že máme poslední šanci jim říct, jak ožít. Ach Harry, hrozně mě to mrzí," začala Lily vzlykat. Snape nechtěl nic říct, říkal, že by mu to stejně nevěřili a stejně by ten způsob nedokázali použít, chtěl prý chránit naši rodinu, a tak raději mlčel. V poslední chvíli, když už jeden smrtijed mumlal smrtící kletbu, jsem - já jsem mu řekla, že," vzklykala víc a víc.

"No tak, mami, co jsi mu řekla?"

"Já jsem vážně nevěděla, že to takhle skončí. Já jsem jen chtěla, aby ho nezabili. Nějak je zdržet…"

"Tak mluv konečně, cos jim řekla? Co se stalo?" prosil ji naléhavě.

"Řekla jsem jim, že to umí ten tvůj lektvar, co jsi vymyslel."

"Jaký lektvar?"

"Ten, co umí napravovat rozbité věci, že to dokáže i oživit…"

"Ale ten lektvar přece oživit neumí ne?" říkala Ginny.

"Moment, moment - vždyť na ministerstvu nedávno ukradli ten lektvar. Teď mi to konečně začíná dávat smysl. Takže tys jim řekla, jak ho získají?"

"Ano, doufala jsem, že je tím nějak zdržíme, vážně jsem nečekala, že…"

"No jasně, bez těch informací by totiž lektvar získat nemohli. Veděl jsem o nich prakticky jenom já a úzký okruh rodiny. Proto taky ministr mohl říct, že jsem to byl já, a lidé tomu uvěřili, protože nikdo jiný než já to zavinit nemohl. A pak ten pokus o převrat a hned měli záminku mě zavřít do azkabanu…"

"Cože?" vyjekla Lily, "Tebe zavřeli do Azkabanu?"

"No, bohužel jsem tam pár dní pobyl, ale přátelé mi pomohli dostat se ven a teď jak vidíš, mi pomáhá mnoholičný lektvar…"

"Bože můj, to je hrozné…ale to nejhorší jsem vám ještě neřekla," špitla Lily.

"Neboj, Snapeovi nějak pomůžeme. Víš, kde vás drželi?" zeptal se Harry.

"To místo mi v tom snu bylo velice povědomé…"

"Neuvěříš tomu, ale vše se to dělo v sídle u Malfoyů…"

"Cože?" vykřikli oba zaráz.

"Přes rok je Skorpius ve škole a Draco s manželkou nejsou skoro doma, protože kvůli práci hodně cestují."

"Ano, oni přece dělají co do diplomacie, odjeli jednat do Ameriky ohledně nějaké spolupráce, ale nevím na čem…" vzpomínal Harry.

"To sídlo bylo v podstatě opuštěné, ale - vrátil se Lucius."

"Jak je to možné? Vždyť ho přece zavřeli!" divila se Ginny.

"V novinách taky nebylo nic o tom, že by utekl," řekl Harry.

"Možná to ututlali," řekla Lily, "vážně nevím, ale spolu s dalšími smrtijedy ukradli Voldemortovy ostatky z hrobu z Bradavic a snažili se ho oživit…"

"Že to tělo ukradli smrtijedi, bylo více-méně jasné, ale překvapuje mě, že se Lucius stále nepoučil. Neboj se, Snapeovi pomůžeme. Můžeme se tam přemístit…" řekl Harry.

"To nepůjde, ten dům je chráněný, nelze se tam přemisťovat. Zkoušeli jsme to mockrát."

Ginny rýpla do Harryho: "A co Krátura? Nepomohl vám Dobby tehdy, když vás tam unesli?"

"Máš pravdu, skvělý nápad Krátura to vyřídí, hned ho půjdu vzbudit, a pošlu ho tam," řekl Harry a odběhl pryč.

"Ani jsi nám neřekla, jak jsi se vlastně dostala ven…" řekla Ginny.

"Dnes večer se dělo něco zvláštního, všichni smrtijedi byli velice roztržití, když nás zavírali do sklepení, tu moji celu zapomněli zamčít. Chtěla jsem vysvobodit i Snapea, ale ten řekl, at neztrácím čas a doběhnu pro pomoc. Kdyby mi neřekl, že je v sídle tajná cesta ven, nikdy bych neutekla…"

PRÁSK!

Než se Harry stačil vrátit z komůrky, kde spal Krátura, do obývacího pokoje, stál tam Krátura i se Snapem.

"Příteli!" zavolal Harry nadšením a pospíchal Snapea obejmout. Sotva ho Harry pustil ze sevření, svezl se k zemi.

"Mučili ho, chtěli ho zabít," zaskřehotal Krátura.

"Bože můj, Severusi, co se ti stalo," zavzdychala Lily, "to kvůli mně?"

"Voldemort…Voldemort…" zasípal Snape ze všech sil a upadl do hlubokého spánku.

"Ano, už jsem jim to řekla, jeho tělo ukradli smrtijedi…Hned mu připravíme lektvar, aby mu bylo lépe," pravila Lily.

"A nebylo by lepší dovézt ho do nemocnice u sv. Munga?" řekl Harry.

"Máš pravdu, Harry, možná lepší teď, než ráno, kdy bude město plné lidí…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ahoj Ahoj | 22. července 2017 v 10:17 | Reagovat

Skvělá kapitola :-)

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. srpna 2017 v 19:56 | Reagovat

Sakra to je drama.

3 Pumprloška Rajčatová Pumprloška Rajčatová | 10. února 2018 v 11:06 | Reagovat

Achjo, došly mi kapitoly :-( Snad tu bude další co nejdřív...

4 Elča - autorka Elča - autorka | 10. února 2018 v 20:56 | Reagovat

[3]:máš ji tam :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama